Naše nevědomé části chceme dostávat a odkrývat přesně v dobu, kdy jsme na ně připravené je uvidět ( a máme kapacitu). Zde můžeme zabrousit až do našeho početí, kdy jsme byli láskou pozváni svými rodiči tady na pozemský život. K lymbickému otisku se dostanem později, jelikož tento rok je přívětivý pro jeho krásné pročištění. Už od početí se dělají první zápisy emoční inteligence, která se vpisuje do našeho těla. Začínám skrze tělo vnímat všechny emoce - ať už negativní či pozitivní. Ty v ranném věku nerozlišujeme, jelikož jsou pro nás rodiče - zdroj lásky a my proto, abychom ho cítili uděláme v době vyrůstání všechno. Jen, abychom byli milované. Jenže už nás nikdo neučil, jak milovat sám sebe, jelikož to nebylo ani společností vítané v žádné předchozí době. Nyní jsme ženy dospělé a tak je teď zodpovědnost jen na nás, na kolik chceme jít do hloubky všeho spektra emocí, zážitků, které láskou - sebeláskou nebyly. Často ráda používám seběvědomí jako VĚDOMÍ SEBE. Tedy od dob, kdy jsem začala cítit vnímat sama sebe mnohem citlivěji, začala vnímat sebe jako neoddělený prostor, začala jsem více chápat co je být bdělá a chápat, jak mohu právě skrze různé situace, vztahy růst do větší sebelásky.  To však někdy s sebou přináší otevírat prostory, místa, která jsou bolestivá, která jsme odkládali pod koberec, jenom abychom nic necítili a často se od těla odpojili. Proto tělo je zásadní doslova čtěčka Vašich záznamů, které lze uvolnit, zcitlivit a doslova osvobodit. Každý tento posun v životě nazývám certifikát, kterým vyzařujete do prostoru a léčíte ostatní jen proto, že jste nějakou takovou podobnou situací prošly vy samy.

A tak se v této časti podíváme

•  Jak neutíkat z těchto situací, ale jak si pomoci je zvládnout, objemout. 
• Podíváme se na spektrum emocí, které jsou vědecky doloženy, že se ukládájí do našich buněk a dokáží změnit dokonce i funkčnost orgánů. Ve cvičení Vám ukážu tedy neutralizaci našich emocí dle taoistické praxe. Je proto důležité číst sama sebe, své emoce a umět je zpracovávat a ideálně i chápat někdy jejich zdroj, neboť pak se často točíme v kolech, dramatech, emocionální nevyrovnanosti. Zároveň, když hojíme svoje emoce, automaticky hojíme i našich dětí, které na ně už pak nemusí svým chováním dále poukazovat že je něco v našem těle v rozporu. 
• podívám se, jak vyživit nervový systém a v jaké módu funguješ? co se pak děje s celým tvým hormonálním systémem

Než začnu, ráda bych Vám dala otázku a prosím odpovězte na ni upřímně a zaznamenejte si, co první se Vám hned ukázalo.

Umíš sebe sama milovat už jen proto, že seš?

UNAPOLOGETICALLY  LOVE MYSELF - bez výmluv miluji sama sebe

Naše příběhy jsou tkané v našich kostech, našich tkáních, buňkách. Jsou to živoucí vibrační celky, které za nás mnohdy mluví více než někdy zneužívané slovo. Tato kapitola je předehrou " Cítit v kostech", kde se podíváme hlouběji do struktur našich předků, ale částečně se dotkneme tématu divokosti, která v našich kostech je uložena. 

Být sama sebou je velmi zneužívané slovo, které vede často jen k povrchnímu vyjádření Buď sama sebou, ale já cítím, že se po tímto skrývá opravdu divoká část nás, která nepotřebuje komunikovat skrze povrch, ale skrze hloubku nás. Hloubka je cítit právě v kostech, v těle, kde je neodmyslitelný pocit, že jdu cestou plné svobody - kultivace sebelásky.

Dostávám se na hranu něčeho tak silného, že dokážu otevřít své srdce i pro své všechny příběhy v životě, všechny svoje stíny, démony, vše co do nich patří a přestávám se za ně omlouvat, přestávám se za ně skrývat, přestávám se na ně vylouvat, přestávám se jimi ovládat. 

Než se podíváme do hloubky našich kostí, uděleje si čas a odpověz si:

• kdy vychází potřeba být v blízkosti s někým z potřeby? Potřeby být milována - společností, blízkými, partnerem.
• kdy tvoje hodnota nevychází z tvého nitra a je lapána do sítí našeho ega a iluzí pomyslné bezpodmíněné lásky
• co tě v životě definuje?
• uvědom si, jak ve vztahu používáš podmínek a podmiňování, kdy potřebujeme něco získat? nebo kontrolovat?
• umíš pustit a jsi připravena pustit další vrstvu svých iluzí, co je láska, láska k sobě? Cítíš to?

Umět vystoupit z podobných někdy až okovů neznamená někoho opustit, ale opustit samu sebe, doslova umřít v částečkách tělesných a mít ochotu se otevřít něčemu mnohem silnějšímu, které v nás někdy doslove kope. Je to projevení naší živosti, života který skrze nás potřebuje mluvit, komunikovat a tlačí na místa, kde iluze a umělé vytváření sebehodnoty stojí na velmi tenkých základech ..něco jako chatička na kuřích nožkách. 

Jseš připravena, že může přijít do života bod, kdy se bude chtít po Tobě sdílet z tvého Srdce? Pustit tradice, tvé vzory, naučené zvyky, vetkané programy společnosti? Pustit tvá očekávání? 

Co cítíš? Strach? Rezistenci v těle? Vzrušení? Vše je v pořádku, protože je tady vždy velká část nás, která se nechce vzdát, něčeho pustit, něčeho pro nás pseudobezpečného. Jsi tu proto, že uvnitř cítíš, že tohle všechno nám přirozeně neslouží, abychom cítili lásku, život, živost?