Matka, mateřství a svoboda? Jde to dohromady?

Tyto slova jsou pro mě teď aktuální téma, jak je uchopit. Topím se v nich již 5 let a stále se mám z nich co učit, pozorovat, poznávat a zkoumat.

Jak může matka a slovo svoboda fungovat , spolutvořit? Být v symbióze? Vždyť je to mateřská NEdovolená.  Ale co když se v ní dá vzejít do svého vyššího potenciálu? Dá?

Někde v hloubi duše mi něco říká, že ANO. To jak ho uchopit je už druhá věc. Cítím, že je nutné se otevřít a zmínit slova jako SEBEREFLEXE, VLASTNÍ ZODPOVĚDNOST A VIDĚT VÍCE VĚCI Z NADHLEDU.

Mateřství mi přišlo dlouho jako velká koule u nohy, kterou mi tam někdo přikoval a připoutal k úplně novému bytí od toho známého předchozího, volného, svobodného, užívání si bez zodpovídání se někomu, natož někdy muset žádat o pomoc.

Každé dítě je individualita a s tou vstupují do Vašeho života nová individuální nastavení, jejich požadavky, potřeby. Adaptovat se v tom ze dne na den, na změnu, kterou těžko natrénujeme, připravíme se, byl pro mě někdy nadlidský úkon. Často jsem se chodila dívat do svého podsvětí, do stínů, které děti umí mámě vytahovat na světlo a servírovat v čase a prostoru, který se nám obzvlášť nehodí:). A mě přijde neuvěřitelné, jak se těmto náhlým situacím dokážeme postavit.

Roli si vybíráme SAMY

Než jsem se v tom chaosu mých emocí, vzteků začala aspoň trošku orientovat, musela jsem si vyzkoušet řadu rolí. Od role oběti, přes role ovce ( kdy pomalu každou radu přijímáte bez prvotního naslouchání Vaší cesty a už je pastva nachystaná ve vnějším světě ). Přes temnou matku, která dokáže,pro mě překvapivě, být zuřivá, vzteklá a touží jen po útěku, svobodě a být divoká. Umí používat manipulaci.  Až po roli, kdy si bereme zpátky svoji sílu, umět si říct o pomoc a necítit v tom slabost, přestat se zžírat pocity, že má očekávání nikdo nenaplňuje. A těch rolí je mnohem více.

Přijímat, milovat to, co je a co přichází

Pocítila jsem velkou úlevu, když moje tělo a mysl začali přijímat každý den TO CO JE. Je to bod něco jako nula, neutralita, kdy netlačím na sebe a netýrám se za to, co není nebo co by mohlo být. Kolikrát se patláme v tom, jak bylo, když děti nebyly, když to a to. Nebo když ty děti mám, jak by to mělo vypadat a stále naše pozornost utíká z bodu nula , z momentu TADY A TEĎ.

Přijala jsem děti jako dar a potenciál svého růstu a pochopila, že tak to teď je a buď můžu pořád „remcat“ jak to není a jak by to mohlo být nebo začít vidět možnosti, jak se v daných situacích učit. Uvolnila se velká tenze v těle a zároveň se otevřelo pochopení, že i když mám děti, neznamená to, že odteď budu dokonalá hospodyňka.

Můj velký AHA moment začal, kdy jsem přestala tlačit na pilu, že potřebuji něco u dětí dělat a urputně hledat své poslání. Pocity, že se nic neděje, vystřídaly pocity vděku za to, co je TED a TADY. A moje pozornost se přestala živit neuspokojením a naopak se otevřely brány, pomalé krůčky k radostem z malých, ale již vědomých posunů.

Potenciál? Jak?

Začala jsem ho vidět, když jsem

•   přijala sebe celou jakou jsem a to i se situacemi, které nebyly pro mě příjemné. Emoce, které vylítají, když mám tendenci situaci ovládat, manipulovat, kontrolovat. Kdy vytvářím protitlak. Emoce jsou dobrým společníkem, navigátorem, když o nich víme.
• začala jsem si dávat odstup od vyhrocených situací už je proto, že já jsem na 1. místě a chci se mít ráda a nedostávat se do pocitů lítosti a obviňování. Určitě je dobré prožít si emoci, ale zároveň nezůstávat příliš dlouho ve svém dramatu.
• pochopila jsem, že chci žít i svůj život vedle svých dětí, naslouchat své intuici a pustit staré rady porady, jak má správná hospodyňka či moderní matka vypadat. Pouštím jakékoli představy. 
• a to souvisí často se srovnáváním. Nikdo jiný nezná lépe Vaše děti jako VY. Ony si Vás vybrali z určitého důvodu  a ten poznáváte jen vy. Proto rady vybírejte dle hlasu srdce, duše a intuice Vašeho těla.