6 . PROPOJENÍ S TVOU NEJVYŠŠÍ VIZÍ TEBE

Ženské lůno, pánevní dno, sexualita, , yoni egg,cviky pánevního dna, inkontinence, , Libido, svaly pánevního dna, prolaps, Suchost v pochvě, Ženství, Mateřství, Polycystické vaječníky, Děloha, Vaječníky, Yoni, Yoni jóga, jóga, Rakovina děložního čípku, Sex po porodu, Orgasmus Antikoncepce u žen, Endometrióza, Bolestivá menstruace, Oplodnění, Sexualita, erotika, Vztahy, Inkontinence, cviky pánevního dna, Sexuální zdraví, Porod, šestinedělí, hormony, prsa, rakovina prsou, kundalini

Růžová mlhovina soucitu a lásky, ze které přicházíme.

Volání gravitace, Matky země, která si nás silou přitahuje.

Jednota se polibkem mění rázem,

my se polarizujem.

První polibek zapomnění pro naši cestu dostáváme,

plán duše postupně odkrýváme.

Ty jsi sám plán duše, který zažívá se v hmotě,

jsi dílo boží, jsi unikát sám v sobě. 

Vzpomínáš?

 

Dartea Yonalis

A TAK CÍTÍM, ŽE JE ČAS TI POVĚDĚT PŘÍBĚH, PŘÍBĚH STVOŘENÍ. SÍLU KUNDALINI, KTERÁ BYLO U ZRODU TEBE.

Která utvářela tvé tělo - život - kundalini - neboli životní energie. Embryo, které bylo uvnitř dělohy...není to tak náhodou paralera toho, kde všichni toužíme opět jít? Zpátky dovnitř? 

 

Snažíme se o interakci a proměnu okolního světa?

Nebo existence je obrácena dovnitř. Je to vnitřní zaměření které je často špatně chápáno a podceňováno a často je vnímáno jako něco pasivního nebo neaktivní. Tato perspektiva však opomíjí hluboké instinktivní aktivity, které probíhají v embryu. Zdaleka není nečinný. Embryo je zapojeno do tohoto intimního aktu sebeutváření. usměrňuje své energie a podstatu, jako by neustále vnikalo dovnitř. zhotovování, samotný substrát toho, co se stane jeho dospělou podobou. A takový proces není pouhým pasivním rozvíjením, ale je to tato živá, sebeřízená orchestrace stávání se.

Možná nakonec si uvědomíme, že jsme stále tím zárodkem a skládáme svět do sebe.

Existuje tento kouzelný citát Schultze a Vitise z nekonečné sítě. a říkají embryologie nekončí narozením. Po celou dobu máme potenciál ke změně. a v jistém smyslu jsme embryi po celý život. embryologicky byli iniciováni sbližováním se s kosmickými prvky jako je světlo, zvuk a vibrace. Vše postupně spojujeme do tekutiny a následně tuhneme do hmoty, tvaru a formy.

Naše transformace z těchto éterických stavů do fyzické hmoty odráží naše hluboké spojení s univerzálním vědomím. Přesahuje naše individuální příběhy a podmíněnosti. které obvykle utvářejí naši existenci. A nakonec i naše dospělá fyzická těla.

Jsme vědomí projevené ve fyzickém těle.

 

Jakmile vstoupíme do tekutých polí, začíná vzpomínání a my se vracíme do této poddajné měkkosti. Jako miniaturní embrya, kterými jsme kdysi byli. Vesmírně oplodněni energií, která mění tvar a je pomíjivá. Neustále se rozpouštějící pevná forma - tedy naše traumata pak nacházejí rozuzlení. A stávají se méně výraznými a vystupujícími. 

 

Tak jak to je? Existuje vůbec něco takového jako vnějšek nás?

Proč se tedy tak často obracíme stále pro odpovědi ven? A né dovnitř? 

Kdo jiný může zažít stejnou tělesnou zkušenost, utváření svého jedinečného těla? Kdo jiný než ty?

Už víš, už si vzpomínáš? 

Proč jsi tady přišla? 

Odkud jsi přišla? Nesmrtelné otázky, které se nám cestou životem otevírají v pravé načasování. 

Kdo jiný ví, co tady máš za svůj plán? Kde máš hledat klíče?  ve svém vědomí, zakódované ve tvé DNA?

 

PROČ SE TÍM ZABÝVAT A CO MOHU SKRZE TO UVIDĚT? 

  • Jendoduše vcházíme do nové doby evoluce lidstva, kdy se vědomí v nás neustále probouzí, rozšiřuje a vytěsňuje z naše tělesného systému, co nemá šanci v nás na přežití. Doslova z buněk jsou naše vzpomínky vytáhnuty na povrch. Ovlivňuje velice kvalitu prožívání našeho života a pokud chceme začít tvořit z bodu nula, ze zdroje, vnímám, že je neustále zdravé vnímat i tuto oblast za možnou sebereflexi, co se odehrává v našich životech.
  • Uvědomění našeho počátku, utváření našeho života nám může v životě odkrýt spousta filtrů, iluzí, převzatých vzorců rodičů, prostředí, která nás ovlivňovalo.Vše je tak v prvopočátku pro nás zásadní, co se uložilo do našich systému. Jaký porod máme například můžeme pozorovat, jak se nám vede v práci, tvoření? Například děti, které prošly císařským řezem neznají boj o přežití, tedy neznají tlak a často ani nemají potřebu se někam pohnout dál a můžou v životě pak stagnovat, protože tělesně nezažily tu přirozenou sílu, která Vás volá zde na Zemi. Když jsme s tím obeznámeni, můžeme s tím začít pracovat, přepisovat. Můžeme zde najít vztah ke svému tělu, proč s ním nejsme ve spojení, proč ho necítíme? Kde nastala první velká disociace od těla, právě z bolesti?  Zda chceme dále kopírovat? Nebo přepisovat. Přepis se děje na úrovni těla a vědomí, což ovlivňuje nemalé množství lidí kolem sebe třeba naše budoucí generace? 
  • Tělesně :  pomocí technik, meditací, dýchání se můžeme ladit na stav celistvosti, který byl v době embryonální fáze a můžeme tak tělesně více pochopit a tvořit z tohoto stavu vědomí, tedy universálního.
  • A pak je tady ta zábavná nesmrtelná otázka. Kdo jsme? Odkud jsem? Jaké je naše poslání? Jaké jsou naše dary? Ty postupně odkrýváme nebo bych řekla jen nám odkrýváno na cestě v přesném načasování a věřte, že mnohdy už svůj Dar dávno děláte a ani o tom nevíte:). Pokud jsme ve spojení se sebou, jsme ve spojení i se svou duší, která má svůj plán a vždy Vás vede. A někdy tím, že se s ním identifikujeme může pomoci, ale jakmile jsem na něm až moc fixovaní, tak se od něj naopak oddalujeme. 
  • Prakticky : Z našeho zrodu, konstelace planet můžeme vyčíst naše aspekty, které nás ovlivňují, jelikož vesmír je mikrovesmír v nás. Můžeme vyčíst i astrologii zemí, kde jsme se pohybovaly, nebo jsou naše důležitá místa na Zemi. Nikdy nejste na nějakém místě jen tak, ikdyž se válíme u moře:), vždy přichází téma. Dnes užř můžeme najít další jako je právě GENOVÉ KLÍČE , HUMAN DESIGN, KONSTELACE, což jsou podpůrné možnosti, jak se můžeme o sobě více dozvít a poznávat se. 
  • Jemné, postupné odkrývání naší cesty, kterou jsme si zde naplánovali. Tedy vidět vše z jiné perspektivy embrya, z pocitu jednoty- setkání se znovu s tímto pocitem. Kde můžeme z DNA odkrývat naši cestu, dary.

Nevím, zda cítíte, jak hlubokou změnou procházíme,

protože to jednoduše není jen o tom povrchně pomáhat lidem,

aby ze sebe měli lepší pocit a žili lepší životy,

ale o tom zjistit, co TEN život je.
Ra Uru Hu

INSPIROVÁNO A PSÁNO 

Spirit into Form: Exploring Embryological Potential and Prenatal Psychology by Cherionna Menzam-Sills

 

Každý z nás má zvláštní okamžik, který nás stvořil. Jedinečný okamžik v čase, kdy bytosti, které nás stvořily, naši rodiče a vesmír, dokázaly využít tvůrčí potenciál. To, co se může zdát jako malý konkrétní případ- početí, je samo o sobě vesmírem plným zážitků, vzpomínek, emocí, snů, těžkostí, trvajícím tisíce let, ale i okamžik. 
V životě jsou období, kdy se může zdát, že uvědomění si sebe sama nebo toho, z čeho jsme stvořeni, je omezeno hlukem, rytmem, rutinou a požadavky naší současné existence. Ve chvílích těžkostí se nám může zdát, že místnosti, které nám poskytují útočiště, už nejsou bezpečné, nebo že to, kolik toho cítíme, se už nevejde do našeho těla, že bychom se mohli roztrhnout na mnoho malých kousků. Ve chvílích pochybností se můžeme snažit pochopit, proč jsme tady na této planetě, nebo se ptát, jak jsme uvízli v naší současné rutině a co nás vede k tomu, abychom dělali rozhodnutí, která děláme. V takových chvílích zapomínáme na svůj potenciál - nejen na to, čeho jsme schopni, ale i na energii, která v nás dřímá od chvíle, kdy jsme byli stvořeni, která tu vždy byla, držela nás pohromadě a spojovala nás s vesmírem.
Co je to za tajemnou energii, která naplňuje naši bytost? Ten mravenčení, které někdy zažíváme, když máme konečně chvilku na to, abychom se zhluboka nadechli, nebo když jsme s někým, kdo nás naplňuje láskou a smyslem? Jak to, že se najednou cítíme nabití energií z určitých lidí, jídel, míst, věcí? Je to opravdu jen náhodná záliba a nechuť, možná něco, co jsme se naučili z našeho sociálního prostředí?

 

Nepravděpodobné.

 

V těchto vibracích, které cítíme, se skrývá hlubší moudrost, která má neuvěřitelné množství zkušenosti, moudrosti, které nás chrání, před světem i před námi samými. Abychom využili svůj plný potenciál a pocítili svobodu a lehkost ve svém bytí, musíme začít s uvědoměním si toho, odkud jsme přišli.

Naše současné znalosti fyziky a kosmologie nám říkají, že ani Velký třesk, který zrodil celý náš vesmír, nemohl vzniknout z vakua. Spíše pravděpodobně vznikl zhroucením se celého vesmíru pod nekonečnou gravitací, stlačeného do prostoru menšího než atom, který pak explodoval a vytvořil náš vesmír. Z elementárních částic, jako jsou kvarky, se staly protony a neutrony, pak atomy, které vytvořily hvězdy, a to vše vířením, bytím, tancem - tlačené a tažené gravitací, elektromagnetismem a informacemi.

 

Jak tyto první hvězdy pomalu zanikaly, jaderná fúze v jejich jádrech pomalu vytvářela těžší prvky, jako je kyslík a dusík, které se rozptýlily do vesmíru explozivními supernovami a zanechaly za sebou oblaka prachu, v nichž se třpytily nové chemické prvky, které nikdy předtím neexistovaly. V těchto mlhovinách neboli hvězdných školkách se rodily nové hvězdy, které se lišily od svých rodičů. Generace těchto cyklů zániku a zrodu hvězd umožnily vznik hmoty, která tvoří pevnou půdu naší planety. Ať už tomu raději říkáte štěstí, nebo nějaký velkolepý záměr, tanec atomů v rámci naší planety - jejich přirozené pečující vzájemné interakce bez výslovné potřeby záměru nebo motivace - prostě jen tanec, bytí - umožnil vznik vody, naší atmosféry, vzduchu, který dnes dýcháme, zatímco uvažujeme o tom, odkud jsme přišli.

Zhluboka se nadechněme a s vděčností si připomeňme - jsme stvořeni z těchto hvězd.

 

Jsou to naši předkové a žijí v nás. Jak řekl kosmolog Carl Sagan, „jsme způsobem, jakým vesmír poznává sám sebe“. Možná vás zajímá, jak do tohoto vesmírného příběhu zapadá váš příběh? Život na Zemi vznikl z podobného tance částic v teplém a slaném objetí oceánů. Tato voda však není pouhým rozpouštědlem nebo přihlížejícím, ale spíše médiem, jehož prostřednictvím se mohou přenášet informace a energie. Je zázrak, že veškerá hmota existuje jako částice i jako vlna, z něčeho se zrodila a z něčeho se zrodí a v obou formách může absorbovat a poskytovat energii tomuto vesmírnému éteru. My se nijak nelišíme. Jsme hluboce a hluboce ovlivňováni těmito kosmickými přílivy a odlivy.
Když v přítomnosti prožíváme chvíle nepohodlí, bolesti nebo pochybností, vraťme se do tohoto zvláštního krátkého okamžiku v časoprostoru a přemýšlejme o všech prvcích, které se podílely na vzniku vaší první formy - embryonální verze vás.

Splynutí vajíčka a spermie v matčině lůně, nesoucí dědičnou informaci od našich rodičů, vysílač vesmírných znalostí, které existovaly před nimi a budou existovat i po nich, vytvořilo první plán, na němž jsme byli postaveni - naši DNA. DNA však není statický návod k použití, je to spíše mapa, která se učí z minulosti, interaguje s přítomností a vytváří mnoho potenciálních budoucností, podobně jako mapy Google aktualizované v reálném čase:)

Při udržování přirozeného, pomalého a hlubokého rytmu našeho dechu si můžete začít představovat své vynoření z éteru, kdy se váš duch, naplněný veškerým věděním, rozhodne přijmout formu. Stanovme si tento okamžik, ve kterém se nacházíme, jako počátek. Najděme si pohodlnou polohu, v níž naše tělo nedrží žádné napětí, může to být vsedě nebo vleže, a dovolme své mysli bloudit a představovat si.

 

...

Toto spojení vajíčka a spermie, které vytváří podstatu vašeho ducha, začíná ve vejcovodu, kde první pomíjivou podobou, kterou na sebe berete, je jediná buňka - malá bublina, která v sobě skrývá váš plán. Pak se čtyřikrát rozštěpíte a rozdělíte svou formu, abyste vytvořili až 16 drobných bublinek, aniž byste kdy změnili svou velikost, všechny se jemně dotýkají a spočívají na sobě jako smítko pěny. Vláskové buňky vystýlající stěny vejcovodu si tě postupně předávají mezi sebou, dokud tě nemohou bezpečně dopravit do dělohy. Představte si milující, podpůrné prsty, které jemně poskakují po vašem bublinkovitém, soustruženém tvaru, dávají pozor, aby nepoškodily žádnou malou bublinku, a vedou vás na vaší cestě ven z vejcovodu po celé 3 dny. Vaše pěna má nekonečný potenciál stát se jakýmkoli typem buňky, vzít na sebe jakoukoli možnou podobu. Jste souborem buněk a zároveň vším i ničím. Když konečně dorazíš do dělohy, vznášíš se v prostoru naplněném tekutinou ještě několik dní, neustále se dělíš a rosteš, zatímco se vyživuješ z plazmy ve své pěně a piješ také mléko vylučované ze stěn dělohy.

Téměř týden ztělesňujete tuto soustruženou formu nekonečného potenciálu, zatímco bublinky se pomalu samoorganizují a vytvářejí kruh kolem otevřeného prostoru naplněného tekutinou bohatou na živiny, přičemž každá z nich nese svou kopii plánu a společně se připravují na tvůrčí práci, která je čeká.

 

Poprvé se v tomto souboru zhruba 100 buněk zvaném blastocysta objevuje řád. Buňky choulící se na jedné straně si zachovávají svůj nekonečný potenciál, zatímco buňky v kruhu přebírají podpůrnou roli.I těchto 100 buněk díky své rezonanci pochopí, že aby si některé z nich zachovaly svůj potenciál, musely by je ostatní podpořit jako partner nebo společenství ochotné přinést oběť. Podpůrný prstenec buněk provádí nutný kompromis, aby ztratily svůj potenciál a zároveň pobídly vnitřní buňky s nekonečným potenciálem k poslednímu skoku víry.
Tento obal zabrání vnitřní hmotě v dalším růstu a vývoji její podoby. S tímto obalem se nemůže přichytit ke stěně dělohy, nemůže růst.

 

Toto je vaše první evoluce, kdy se odevzdáváte své zvířecí podobě tím, že odhodíte skořápku, která vás brzdí, a povstanete z tohoto všudypřítomného stavu podobného soustruhu, abyste skutečně zahájili cestu k tomu, abyste byli sami sebou. Jsou v současnosti přítomny nějaké skořápky, které vás omezují?

 **Představte si, že jednu z těchto skořápek kolem sebe rozbijete a co si myslíte, že by se mohlo stát, kdybyste to udělali.

** Cítíte se při rozbití této skořápky děsivě nebo vzrušujícím způsobem?

Zranitelná a obnažená, jen pěnovitá skvrnka bublinek bez obalu, pluješ dál, neustále rosteš, dokud tato bublinková blastocysta nenajde na děložní stěně ideální místo k uchycení, přičemž ji vedou členské buňky prstence. Podpůrný prstenec buněk vrůstá do děložní stěny a zároveň vyzývá buňky děložní stěny, aby je obklopily a objaly. To je první okamžik kontaktu s tělem matky, počátek věčného pouta, které se vlní časoprostorem a začíná jednoduchou molekulární výměnou. Tento okamžik fyzického kontaktu spustí kaskádu molekulární komunikace, která informuje tělo matky, aby se fyziologicky proměnilo, zatímco obvody v jejím mozku vstoupí do nové fáze neuroplasticity - vyladí svou citlivost na zprávy od vás, embrya.

 

Pouhým vysíláním a přijímáním molekul, usazených ve stěně dělohy vaší matky, pokládáte zcela základní základy důvěry. Je to poprvé, kdy poznáváte takový fenomén, schopnost spolehnout se a spoléhat na jinou bytost vašeho druhu, která vás chrání a vyživuje, ale také bez očekávání a odsuzování. Musí se to stát, a tak se to stane, tak jak se to stalo nesčetněkrát před vámi.
Vždycky jste žili ve hmotě vesmíru, ale za posledních deset dní jste se z informací proměnili v bublinu možností a opustili nekonečné budoucnosti pro jednu - abyste se stali tím, kým jste dnes.

 

Nyní si představte svou podobu jako dvouvrstvý disk buněk pohodlně usazený ve stěně dělohy, naskládaný přímo na sobě, rozprostírající se po celém průměru v jedné rovině mezi podpůrným prstencem buněk. Vrchní vrstva buněk, směřující do prostoru dělohy, vrůstá do vašeho břišního těla, jako je vaše břicho a přední část nohou. Spodní vrstva, směřující dovnitř děložní stěny, tvoří dorzální tělo, jako jsou vaše záda.

( Zde i dle taoistické tradice vzniká orbit v těle - přední - břišní - koncepční, zadní - řídící) - viz předešlý modul - mikrokosmická orbita.

 

Ve své současné poloze si můžete tyto dvě vrstvy představit ve svém těle s vědomím toho, jak moc jste od doby, kdy jste byli oním dvouvrstvým diskem, vyrostli. Tyto ploténky pomalu rostou a zvětšují se a vytvářejí dutiny bohaté na živiny uvnitř kruhového obalu děložní stěny, čímž vytvářejí tvar osmičky.

 

Horní vrstva tvoří žloutkový vak, zdroj živin a výměny plynů, který podporuje obě vrstvy.Po dalším týdnu se pomalu vytvoří placenta, která nyní může převzít úlohu kanálu molekulární komunikace mezi matkou a embryem.Zatím je to jen asi dva a půl týdne, a už jste tolikrát změnili svou podobu.Pamatujte na tento vrozený potenciál ve vás, měnit formy, přivítejte molekulární změnu a podpořte svůj vývoj. Za poslední měsíc se vaše forma změnila z bubliny na vložený dvouvrstvý disk a vy jste se zvětšili, přičemž jste si zachovali svůj nekonečný potenciál. Nyní začíná cesta biochemického odhodlání.

Spodní vrstva začne uprostřed tvořit pruh, který pokrývá zhruba polovinu šířky disku. Nějakým způsobem uvnitř disku elektrické oscilace, které se rozvlní po celém povrchu, určí buňky uvnitř pruhu jako velitele, což ochotně přijmou. Přijetím této odpovědnosti je spíše povzbudí, aby všechny spolupracovaly a vybraly si jeden osud. Horní polovina této spodní vrstvy bez pruhu - tvoří lebku, zatímco výskyt pruhu zavazuje tuto stranu disku k tomu, aby se stala ocasem. V tomto okamžiku jsou dvě další skupiny buněk nad a pod pruhem elektricky a molekulárně pomazány, aby vytvořily budoucí ústa, respektive řitní otvor . Kraniální konec pruhu je vedoucím velitelem, který vylučuje molekulární signály všem buňkám uvnitř disku, jež jsou používány k migraci dovnitř směrem k pruhu. Choreografie pohybu buněk probíhá ve třech částech, kdy se buňky pohybují směrem k sobě a navzájem se zvedají, čímž se pomalu vyvíjejí do tří vrstev - endodermu, mezodermu a ektodermu. Buňky endodermu upravily svůj plán na základě signálů od velitele, aby se nyní vyvinuly v naše střeva, plíce a játra, zatímco buňky mezodermu upravily svůj plán a vytvořily naše kosti, svaly, fascie a cévy. Ektoderm je připraven vyvinout se v náš mozek a kůži.

Může se zdát, že je pro nás uzemňující mapovat naše současné tělo v jeho odlišné a diferencované dospělé podobě zpět k těmto třem buněčným deskám, kde části těla, které se nyní mohou zdát odlišné, ve skutečnosti pocházejí ze stejné vrstvy. Možná můžeme pocítit jednotu mezi různými částmi těla a přivítat nové myšlenky, pocity a vjemy, které jsme dosud necítili. Chvíli zhluboka a přirozeně dýchejme a meditujme o své měsíc staré podobě třívrstvého disku. Můžeme se rozhodnout pro vděčnost za to, jak bez námahy naše raná embryonální forma čelila výzvám a odporu, přinášela oběti, učila se být závislá na matce a nakonec podstoupila riziko, že opustí všechny možnosti a vybere si jen jednu, riskantní biochemický závazek, který utváří osud.

 

Nejvnitřnější vrstva buněk, ektoderm, hraje důležitou roli - řídí vývoj našeho mozku.
Uvnitř ektodermu se objevuje další molekulární velitel.Tento velitel řídí buňky z okrajů ektodermu, aby se tlačily dovnitř a vytvořily záhyb, který stoupá vzhůru a pomalu se uzavírá a vytváří nervovou trubici.Tato trubice se pomalu plní mozkomíšním mokem, který podporuje a obohacuje náš vyvíjející se mozek v prostředí vody obohacené o ionty.
Elektřina, která kmitá mezi vyvíjejícími se neurony, by se vyskytovala s příliš vysokým nábojem, kdyby byl náš mozek ponořen do krve, takže buňky ektodermu, shromážděné svým velitelem, přebírají kritický úkol oddělit komoru našeho mozku od zbytku těla. Vytvoření uzavřené neurální trubice je totiž pro rané embryo kritickým vývojovým mezníkem. Kdyby náš mozek nevyrůstal ponořený v mozkomíšním moku, neexistoval by - tato slaná voda vytváří vztlak, vytváří pole pro přenos nervových kmitů a zároveň poskytuje živiny a pohlcuje odpad. Zde si uvědomíme, jak moc se naše dnešní existence - naše myšlenky, pocity a emoce, odehrávají ponořené v tekutém prostředí našeho mozku.

Aby náš mozek nabyl dospělé podoby, má druhý molekulární velitel opravdu důležitou úlohu. Musí choreografovat okolní buňky do specifických formací, přičemž každá formace zahrnuje převzetí nové role molekulární změnou své identity. Jediný velitel deleguje zodpovědnost na novou legii velitelů, kteří přebírají lokálnější role vytváření morfogenních molekul, jež pak vylučují ven z nitra formace. Tito lokální velitelé v silné a neustálé spolupráci s centrálním velením vytvářejí jedinečné gradienty důležitých morfogenních molekul, které vytvářejí rozmanitost v rámci molekulární identity všech okolních buněk. Existují výrazné dorzálně-ventrální, anteriorně-posteriorní a kraniálně-kaudální molekulární gradienty. Každá část ektodermu musí naslouchat kombinaci zpráv od různých velitelů; právě tento jednoduchý akt „naslouchání“ a přijímání informací umožňuje buňce proměnit svou identitu a budoucnost. Pomalu, jak všechny buňky přijímají svůj osud, se začínají formovat různé části našeho mozku.

Zastavme se ještě na chvíli a uvědomme si, že hierarchie vzniká z řádu. I v rámci naší rané jednoduché formy existoval ústřední velitel a místní velitel, oba stejně důležití. Elektrické oscilace rozhodovaly o jejich osudu stát se veliteli, ale kde tyto oscilace začaly? Přesně tento proces výběru molekulárních velitelů probíhá podobně u všech savců, a přesto vznikla taková rozmanitost savců. V této době, zhruba ve věku dvou měsíců, je vaše embryo fyzicky i chemicky k nerozeznání od embrya většiny ostatních savců. Někde v éteru vesmíru je uložena prastará moudrost, která umožňuje tyto vzory znovu a znovu vytvářet.

 

 

Tento věk znamená konec vaší cesty jako embrya, nyní vstupujete do jiné fáze a stáváte se plodem. V této fázi, připojen pupeční šňůrou k matce, pohlcen v plodovém vaku naplněném tekutinou, která vás chrání před zraněním a srůstem, je vaše forma dlouhá asi jeden centimetr, váží 10 g, přičemž asi třetina této hmoty pochází z lebeční oblasti.

 

Máš drobné pahýly, které ti dorostou do rukou a nohou, skutečný ocas, který nakonec zmizí. Jste složeni do sebe, v ochranném postoji, zdánlivě nehybní - zatímco uvnitř spotřebováváte pozoruhodné množství energie, abyste vysílali a poslouchali molekulární velitele a povzbuzovali buňky k zahájení jejich povinností coby různých orgánů.
Takže může působit katarzně, když si uvědomíme, že prosté naslouchání a úplné přijetí přijatých informací má potenciál změnit naši podobu a budoucnost. Namísto odporu, který někdy máme vůči naslouchání zprávám z našeho těla, je musíme přijmout a věnovat jim velkou pozornost, abychom umožnili svou svobodu a transformaci. Podobně jako v případě osudu molekulárních velitelů po nás někdy proud existence žádá, abychom převzali role, na které se možná necítíme připraveni. Možná bychom se mohli poučit z jejich ochoty přijmout tuto výzvu, protože i když tyto buňky dokonale splní svou roli molekulárního velitele, není zaručeno, že vznikne zdravý lidský plod. Musí najít soulad se svou legií velitelů, být přítomny a vydat energii, aby vykonaly práci bez rozmýšlení a odporu. Mohlo by vás uklidnit, kdybyste si uvědomili, že tuto schopnost máte vrozenou už od embrya, není to dovednost, kterou jste se naučili od okolí. Někdy může být těžké naslouchat zprávám z celého těla, když je v naší dospělé podobě mnohem více vnitřního a vnějšího hluku.

Stejně jako vesmír, i celý proces našeho vývoje, od bublinky s plánem až po diferencovaný plod, který spotřebovává energii a roste z biomasy, jako by ztělesňoval taoistickou filozofii Wu Wei neboli činnosti bez akce, kdy naše DNA bez aktivního úsilí a motivu plní neuvěřitelný úkol vytvořit formu naplněnou duchem, lidskou bytost. Vývoj našeho embryonálního já je schopno ovlivnit tolik interakcí, včetně sociálního, duchovního a fyzického zdraví našich rodičů a stavu životního prostředí kolem nás. Naším prvním vztahem s jinou bytostí je naše matka, kde se učíme chápat pocity výživy, bezpečí, důvěry a závislosti, předávané naší jednoduché mnohobuněčné formě prostřednictvím nekonečné moudrosti tančících molekul. Zajímavé je, že i záměry provázející naše početí, ochota či váhání s narozením dítěte a stres, který prožívají naši rodiče, se přenášejí na naše embryonální já jako vůdčí poselství z vesmíru .

Dítě, věz, s otevřenou myslí a vždy si pamatuj, jaký je stav reality v okamžiku tvého stvoření. Toto vědomí tě činí tím, kým jsi, a je tvou největší silou.

 

Jak si můžeme pamatovat tyto zážitky z doby, kdy jsme ještě neměli mozek? Paměť je vnitřní vlastností hmoty a veškerého biologického života. Dokonce i atomy, které tvoří naši DNA, nesou informace ze své minulosti, které mohou ovlivnit jejich chování v kontextu našeho vyvíjejícího se embryonálního já. V naší vyvíjející se podobě jsme všichni vědomím, bez omezení vědomí nebo identity. Po vytvoření našeho mozku jsme pak schopni ukládat specifické informace, které by nám pomohly uspět v aktuálním prostředí. Jak roste naše forma, roste i náš potenciál přijímat a uchovávat znalosti. Naše fetální forma, plovoucí v plodovém vaku, s rostoucími končetinami, srdcem, střevy a mozkem, je vysoce plastická a schopná naučit se mnohem, mnohem více než my dospělí. Nyní se skládáme z mnoha různých molekulárních velitelů, kteří lokálně vytvářejí řád a formují naše orgány. Naše orgány se samy uspořádaly do hierarchie, všechny reagují na mozek, ale udržují mezi sebou stálý proud elektrické a molekulární komunikace. Tyto ozvěny a šepoty možná vytvářejí první pocit, že žijete jako „vy“, s jednou formou, odlišnou a jedinečnou od těla vaší matky.

Zkusme se s touto myšlenkou na chvíli posadit a při dýchání zkusme naslouchat svému tělu. Když jako dospělí nasloucháme svému tělu, zaměřujeme svou pozornost na informace z částí mozku, které jsou vnímavé k vnitřním molekulárním zprávám kolujícím v krvi, a na vnější prostředí. Můžeme zahájit proces skenování svého těla, jemně odložit veškerý odpor nebo strach, který se vůči tomuto dialogu objeví, a čerpat z energie a odvahy našich molekulárních velitelů. Dýchejte a jen naslouchejte. Která část vašeho těla v tuto chvíli mluví nejhlasitěji? Co se vám tato část těla snaží sdělit? Možná je zajímavé posílat drobné vzkazy formou check in do různých částí svého těla a pak pozorně naslouchat tomu, co vám případně chtějí říct.
Mé srdce, jak se ti dnes daří?
Můj žaludku, jak se ti dnes daří?
Moje svaly, jak se ti dnes daří?

Dva měsíce, které strávíme jako embryo, jsou pravděpodobně obdobím nejradikálnějších změn, a to jak fyzické podoby, tak molekulární a duchovní identity. Přesto je naše embryonální já nějakým způsobem sebevědomé, nechává se unášet, naslouchá, reaguje, ale také obětuje určité části sebe sama, aby podpořilo svůj vlastní růst. Důležité je, že to, co jste jako embryo dělali nejvíce, bylo vnímání, přítomnost a skutečné ponoření do okamžiku. Nedělali jste si starosti se strategickým plánováním nebo správnými rozhodnutími. Dokud jste naslouchali, neexistovala žádná špatná rozhodnutí. Řídili jste se prastarou moudrostí vesmíru, která vám říkala - Teď je čas shodit ulitu. Nyní je čas navázat kontakt s tělem své matky. Nyní je třeba pomazat molekulární velitele. Zůstat otevřený a vnímavý vůči poselstvím z éteru vám umožnilo překonat neuvěřitelnou výzvu, kterou bylo vytvoření vaší fyzické podoby. Každodenně můžeme ve svém životě uplatňovat tuto moudrost svého embryonálního já. Možná zjistíme, že nás osvobozuje od určitého odporu a bolesti a dodává nám odvahu k novým cestám a snahám.

Ve své rostoucí fetální podobě někdy ovlivňujeme i biologii těla matky a vyvoláváme v ní pocity nevolnosti, únavy nebo neklidu v závislosti na našich potřebách. To je důsledek našeho růstu a reakce naší matky, která tyto požadavky přijímá nebo je naopak rozrušená, ovlivňují naši schopnost hájit se na velmi zásadní úrovni. Její emoce se transformují do molekulárních signálů, které se dostávají do našeho mozku. Podobně jako naše embryonální forma komunikovala molekulárně mezi různými buňkami, naše fetální forma považuje matku za prodloužení nás samých a komunikuje molekulárně. Co se můžeme v tuto chvíli naučit od svých matek? Dozvídáme se o jejím stresu, jestli se necítí dobře, jestli je šťastná a má oporu v sociální síti nebo jestli má hlad, případně se zlobí. Z této obousměrné komunikace s vnímáním samotných molekul se učíme empatii neboli schopnosti cítit emoce druhého. Nyní, v šesti, možná sedmi měsících, si více uvědomujeme svou podobu, vnímáme vibrace, jsme nároční, hraví a objevitelští. Celé přírodní stvoření respektuje tento hravý, vysoce energetický stav kojeneckého věku - kdy se náš mozek a tělo zoufale snaží zachytit vzorce lidí a podnětů ve vnějším světě a již začíná přebírat nelehký úkol dát tomu všemu smysl.

Ze závislosti na matce se pomalu učíme být samostatní, nejen od okolí žádat, ale také dávat. Studie epigenetiky ukázaly, jak se vrozené sklony, např. pečovatelské schopnosti matek nebo zkušenosti s trvalým vysokým stresem u otců, mohou přenášet mezi generacemi jako chemické změny, k nimž dochází v DNA v určitých oblastech mozku nebo v samotných buňkách vajíček a spermií. Život našich rodičů a dopad těchto zkušeností na zdraví jejich těl je něco, co se implicitně promítá do našeho plánu.

 

Jedná se o další pojistku implementovanou moudrostí vesmíru - jelikož vaši rodiče zažili něco, co bylo dostatečně bolestivé nebo stresující, do té míry, že to změnilo jejich biologii...

 

Dítě, dovol mi, abych ti tuto vzpomínku již dal do tvého blueprintu, protože je dost pravděpodobné, že se s podobnými výzvami můžeš setkat i ty během svého života.

 

Ještě před naším narozením se učíme z pozornosti a péče, kterou naši rodiče věnují svému tělu, když jsme v děloze, a to utváří naši vlastní schopnost provádět toto chování v budoucnu. Učíme se, jak naši rodiče reagují na své okolí implicitním, intuitivním a molekulárním způsobem, ještě předtím, než se začneme učit, jak se chovat ve světě, do kterého budeme vstupovat.

Jak si můžeme pamatovat něco z těchto lekcí z doby, kterou jsme strávili v matčině lůně? Nemusíme se snažit ani vyvíjet úsilí. Nejsou uloženy na žádném místě v našem mozku ani v našem těle. Tato paměť je spíše vtisknuta do způsobu komunikace mozku a těla v naší dospělé podobě, do paměti elementární hmoty, která neustále ovlivňuje jejich zdraví i funkci. Jsou přítomny v tom, jak se naše molekuly pohybují mezi mozkem a tělem a nakolik jsme skutečně schopni naslouchat ozvěnám a šepotu v nás, které nám společně dávají pocit celistvosti, života.

 

Tyto vzpomínky jsou přítomny v druhu jídla, na které máme chuť, v lidech, díky nimž se cítíme bezpečně, a v místech, která nám dávají klid a pocit domova. Zde můžeme znovu ocenit, jak je naše forma stále součástí neustálého toku informací v éteru vesmíru, i když se nám může zdát vzdálená a vzdálená. Můžeme využít sílu svého dechu, zavřít oči a vypnout vnější svět, cítit, jak se naše forma rozpouští a rezonuje s tímto hlubším rytmem plným poznání a informací, jehož jsme stále součástí.

Přijde okamžik, kdy náš plod již není schopen udržet homeostázu s děložním prostředím. Jsme dostatečně vyvinutí jak velikostí, tak duchem, abychom byli připraveni na pobyt ve vnějším světě. Neustále se přetlačujeme a taháme se svým bezprostředním okolím, což vede ke crescendu v magickém okamžiku našeho narození. Když se rozhodneme vstoupit na svět, překonáme nejtěžší výzvu - úspěšný přechod od dýchání tekutiny k dýchání vzduchu. Není to malý výkon, který zahrnuje velkou změnu funkce genů, jež určují náš energetický metabolismus, a poprvé nám umožňuje vyrábět si vlastní energii dýcháním vzduchu kolem nás. V naší vyvíjející se formě jsme tuto energii přijímali z molekul, které nám byly dodávány, a toto je okamžik, kdy se povyšujeme z jednoho stavu Wu Wei do druhého. Kdybychom nebyli schopni tuto první výzvu splnit a překonat, zemřeli bychom.

 

Zdá se, že to nejtěžší se naučíme hned při narození - z nutnosti přetvořit celou naši biologickou formu, abychom mohli dýchat kyslík, se pomalu stává pasivní pohyb v pozadí, něco, o čem ani nepřemýšlíme, jako to právě teď děláte vy. Přicházíme na svět, rodící se, vševědoucí, poprvé ochutnáváme příval kyslíku - a pak pomalu, nějak se nakonec omezíme svou potřebou být společenský, komunikovat a být produktivní a tím, že zapomeneme skutečně dýchat.
I tak, ve srovnání s jinými zvířaty, jsme pozoruhodně slabí, vyžadujeme obrovskou péči, stále se spojujeme a učíme od našich matek skrze neustálý dotek a mateřské mléko. Postupně jsme schopni být fyzicky nezávislí a učíme se cítit fyzickou a emocionální bezpečnost v tomto stavu.
Zkusme častěji cítit vševědoucnost a svobodu našeho embryonálního já jako jemnou připomínku nekonečného potenciálu, z něhož jsme přišli, a obrovských výzev, které jsme překonali, aniž bychom se kdy učili, jak je překonat. Jak bychom mohli chápat naše současné já, naše chování, silné a slabé stránky a motivace s tímto vědomím jinak? Přijetím hlubokého uvědomění našeho fyzického tvaru a dechu se můžeme osvobodit od vnímané naléhavosti naší současné existence. Můžeme cítit, jak se okraje našeho těla rozpouštějí, a s nimi na pár okamžiků také váhu, bolest, traumata a břemena, která neseme v naší bytosti. Vynoří se hlubší povědomí o sobě jako součtu částí; o hravém švitoření, písni a tanci molekul, buněk a orgánů v našem těle, které dělají, co potřebují, bez myšlenek, úvah či úzkosti. Podporují naši formu v jejích snech a úsilí.
Když vedeme naši pozornost za naši fyzickou formu a do proměnlivosti naší hmoty, máme příležitost spočinout v nekonečné bezpečnosti kosmického éteru, stejně jako jsme to dělali jako pěnivé, napěněné, energetické embrya. V tomto okamžiku můžeme najít jednotu s vesmírem, se vzpomínkami na naše embryonální já a buněčné rytmy, které vnášejí život a emoce do naší bytosti. Nyní, bezpečně spočívající na tomto místě bez hranic, můžeme začít rozumět a léčit sami sebe.

Embryologická celistvost

V raných fázích embryonálního růstu se lidská postava jemně stáčí kolem své osy, což je jemné spirálování, které nakonec formuje naše orgány, páteř a celkovou strukturu. Jsme kolébáni v plodovém vaku a přirozeně se formujeme ve stočené poloze, neustále se lžící s matkou, v celistvosti.
Napříč různými starověkými kulturami a spiritualitami slýcháme o všeobjímající jednotě, o spojení bez hranic, které prolíná zdánlivě nesourodé prvky do soudržného celku. 
Protože rosteš v matce, kterou drží slaná voda, je tvé počáteční chápání existence zprostředkováno jejími zkušenostmi. Díky ní poprvé pochopíte rozsah svého spojení se životem, poprvé pocítíte celistvost. Ona utváří váš základní pocit celistvosti.
Všichni máme vrozené sklony a instinktivní vnitřní kyvadlo, které tíhne spíše k celistvosti než k roztříštěnosti. Cesta k umožnění a přijetí této celistvosti je však často narušena zkušenostmi oddělenosti. Postupem času se cesta ke znovuobjevení této celistvosti může stát velmi nepřehlednou a obtížně schůdnou, jemné praktiky, které vyživují naše spojení se zemí, naší tělesnou krajinou a oddaností Matce, nás mohou podpořit při znovuzískávání pocitu celistvosti.

 

OTÁZKY PRO TEBE

Co jsi cítila po meditaci Embryonální JÁ? 

Jaké pocity v těle u Tebe nastaly? A kde v těle?
Očekáváte energetickou živost, aniž byste uvažovali o návratu ke své celistvosti?
Očekáváte Kundaliní + zvýšenou čchi, ale bráníte se celistvosti?

QIGONG - EMBRYONIC BREATHING, EMBRYONÁLNÍ DÝCHÁNÍ 

PRAXE 1 :Jako základ kultivace vnitřního elixíru

“And the Lord God formed man of the dust of the ground and breathed into his
nostrils the breath of life; and man became a living soul.”
—Genesis 2:7

V Bibli ve výše uvedeném citátu můžeme vnímat, že tento citát dává dechu konečnou podobu, tvůrčí sílu, která nejen dává život, ale vytváří veškerý lidský život. Pro staré Řeky znamenalo slovo „psyché“ „dech-duše“, což vystihuje, jak úzce je dech života ztotožněn se životem samotným. Pro staré Římany znamenal výraz „inspirovaný“ doslova „vdechnutý bohem nebo múzou“.

 

Embryonální dýchání je technika dýchání z taoismu, kterou popularizoval mistr Mantak Chia. Zahrnuje specifické pohyby břicha a bránice, které napodobují dýchání plodu v děloze. Podle Mantaka Chii není Embryonální dýchání něco, co by se dalo "vynutit" nebo "zvolit". Spíše se to stane, když se naše mysl a tělo uvolní a dosáhnou stavu "embryonálního vědomí".

Tento proces je spojen s klidem, uvolněním a hlubokým propojením se zdrojem životní energie neboli „Qi“ (čchi). Tato technika se zaměřuje na aktivaci a harmonizaci dantianu, což je energetické centrum nacházející se přibližně tři prsty pod pupkem.

Můžeme ho také nazývat jako- pupeční dýchání, kdy se znovu aktivují elektromagnetické obvody spojené s primordiálním „dechem“, který zažívá plod v děloze. Fyzické dýchání se při tom stává stále jemnějším a pak může na určitou dobu zcela ustat. Stejným způsobem, jakým plod „dýchá“ pupeční šňůrou, se pak praktikuje, aby tělesný systém si znovu rozpomněl na embryonální dýchání, jak můžeme bezpodmíněčně čerpat životní energii přímo z univerzální matrice, tj. z „moře energie“.

 

V taoismu je pupečníková šňůra spojení s Vesmírem a dítě dýchá skrze něj primordiální životní sílu.

Když jste embryo, nedýcháte stejným způsobem jako nyní. Živiny a kyslík (qi) přicházejí od vaší matky pupeční šňůrou. Když jste dospělý člověk, může probíhat podobný proces. Tentokrát budete přijímat čistou qi z vesmíru. Tato výživa může pocházet z pórů vašeho těla a také z hloubi vašeho DanTianu. Abyste to pochopili (hluboko ve svém DanTianu), musíte myslet, cítit nebo si představovat prostor. Prostor mezi molekulami, které tvoří tkáně vašeho těla. Tento prostor mezi atomy je vyplněn čchi.

 

 

Jak je to možné? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme nejprve trochu porozumět procesu, při kterém se v lidském těle vytváří energie. Řečeno jazykem biochemie, tento proces se ve zkratce točí kolem tvorby ATP v mitochondriích - „elektrárně“ buněk. Pokud naše tělo funguje podle postnatálních principů  (po narození ), je tento buněčný proces poháněn především prostřednictvím činnosti našeho trávicího traktu (energie sleziny) ve spojení s naším dýchacím systémem (energie plic). Prostřednictvím meditace a cvičení čchi-kungu se však můžeme vrátit do prenatálního stavu, kdy je „baterie“ mitochondrií poháněna elektromagneticky, tj. přímo prostřednictvím čchi (chi). Proto se v Qigungu pracuje s  meridiánem čchung - proudí vertikálně hluboko v těle, spolu s přední částí páteřem ( v józe známý jako sushuma) a otevřeme meridián dai ( belt channels  - viz níže video), naše energetická těla proudí podobně jako solenoid (Solenoid je složen z navinutého měděného drátu, který obkružuje trubku jádra s pohyblivým uzavíracím pístem. Úkolem cívky je pomocí procházejícího elektrického proudu vytvořit magnetické pole) a poskytují tomuto procesu dostatek energie. V tomto okamžiku začíná embryonální dýchání  „dýchání“ prostřednictvím akupunkturních bodů a meridiánů - nahrazovat fyzické dýchání plícemi. Jsme schopni čerpat („dýchat“) energii životní síly přímo z vesmíru - z časoprostorového kontinua - do meridiánového systému naší tělesné mysli.

 

Mikrokosmická dráha, centrální kanál a neduální vědomí - viz predešlý modul 5 .
Když jsme v matčině lůně, „dýcháme“ pupeční šňůrou a životní energie cirkuluje po nepřetržitém energetickém okruhu, který proudí vzhůru po zadní straně trupu a dolů po přední straně trupu. Když opustíme matčino lůno, pupeční šňůra se přestřihne a my začneme dýchat ústy/nosem. Současně (nebo alespoň během prvních několika let našeho nového života) se souvislý energetický okruh rozdělí na dva a vytvoří meridiány koncepční a řídící.

Při cvičení čchi-kungu známém jako mikrokosmická oběžnice meridiány opět spojíme a vytvoříme opět jeden souvislý okruh, který umožní proudění energie podobně jako v našem lůně. To je jen jedna z mnoha polarit, které se vyřeší na cestě ke konsolidaci naší energie/vědomí v centrálním kanálu (meridiánu Chong). V hinduistické jógové tradici se o stejném procesu hovoří jako o oddělení kanálů Ida („měsíční“) a Pingala („sluneční“) a jejich rozdělení do Sušumna nádí.

 

Prvotní vědomí, které proudí centrálním kanálem, je energií/vědomím neduality. Představuje vyřešení všech karmických polarit (a tedy stažení všech projekcí) - stav tělesného vědomí, který probouzí spící obvody, jejichž jedním z projevů je embryonální dýchání.

Belt channels

....bude doplněno

Embryonální dýchání dle Mantak Chia

princip dle taoismu - Mantak Chia, v angličtině

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

praxe dýchání 

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Praxe 2 : meditační verze 

 

Je to pozvání na embryonální dechovou praxi, která je součástí prožitkového vzpomínání na naše předvědomé těhotenství v matce. Doporučuji tuto praxi opakovat znovu a znovu, dokud se nestane uklidňující, plynulou a instinktivní, ukolébavkou, která svlažuje a křtí naše vnitřní vodní cesty vzpomínkou.

Je to také vzpomínka na naši energii kundaliní a opakováním této praxe nás může přivést k opětovnému prožitku nasycení. Dosycení. Nasycení našeho srpku podobného měsíčnímu tělu, které se formuje do existence. Měsíčního ducha přicházejícího do formy. Do plodové vody, do šalvěje, do dešťové vody v našem těle - pozvání do hlubin našeho dechu, zkoumání stavu bez námahy, instinktu buněk podobného dítěti, které vrozeně vyvěrá do života. Tento dech rozšiřuje naše buněčná těla prostřednictvím přítomnosti ke stejnému instinktu, který nás poháněl k existenci. Obnovuje řeku života [ pránu ] v hlubokých tělesných strukturách, včetně orgánů a kostní dřeně.

 

PRÁCE S PUPKEM JAKO REVOLUCE

AXIS MUNDI

Obrázek znázorňující : Axis mundi má ve všech kulturách v průběhu času mnoho podob. V podstatě se jedná o pomyslnou vertikální osu nebo spojnici jako středový pól, který vede z nebe přes zemi a spojuje nebe, zemi a podsvětí. Někteří ji považují za symbol „středu světa“, mikrokosmu našeho vesmíru a bodu obratu světa - skrze zemský střed, kolem něhož se vesmír otáčí. Obraz vyjadřuje bod spojení mezi nebem a zemí, kde se setkávají čtyři směry kompasu nebo (ve starověkých civilizacích) kde protékají čtyři řeky. V tomto bodě dochází k cestování a korespondenci mezi vyššími a nižšími sférami rovin reality a lidskými bytostmi.

axis mundi může být ženského rodu (pupečník zajišťující výživu), mužského rodu (falus zajišťující oplodnění dělohy), nebo ani jednoho (např.omphalos (pupek)

Freud popsal pupek, podobně jako ženy, jako „neuchopitelný, jako bod kontaktu s neznámem“, jako náznak skutečnosti, že náš život začíná a končí bez naší skutečné „přítomnosti“. Důkaz našeho původu v temné, numinózní jeskyni - v děloze. Ženě.

Místo toho, aby byly posvátným místem uctívání, posvátným místem, naše pupky zmizely. Zachází se s nimi jako s obskurní jizvou. Od nástupu patriarchátu na místo uctívání laskavé Matky Bohyně jako by byl pupek vymazán.

 

Závislost je známkou slabosti. Za všech okolností se prosazuje hypernezávislost.

 

Pupek je prapůvodním pozůstatkem velkého zázraku života - připoutanosti, klidu, rozpínání a smršťování (expanze, kontrakce). Našeho pozastavení v nekonečné vzájemné závislosti na zemi a matce. Označuje tělo, které je naše, ale kdysi patřilo i jinému. Značí naši společnou zranitelnost a vzájemnou propojenost. Uvírá nás směrem k zázraku těhotenství a tajemství porodu. Kdysi jsme existovali v jiném člověku.
Nikdy jsme nebyli jediní.
Pupek klidu, expanze a kontrakce.
Považuj klid za prostor plný soudržnosti, zdánlivě prázdný, přesto plný potenciálu. Všechny pohyby čerpají svou sílu z tohoto hlubokého klidu. Osteopat James Jealous přirovnává nehybnost k pocitu ponoření se do oceánu: „Ačkoli se voda kolem vás zdá být klidná a prázdná, cítíte, jak vámi proudí oceánské proudy. Čekat v tomto klidu, aniž bychom ho narušili, se podobá víře, že se neznámé nakonec promění v mocnou sílu, která vyvolá pohyb. Bez takového dynamického klidu by se život zastavil. Nejzákladnějšími pohyby, které z tohoto stavu vycházejí, jsou expanze a kontrakce.
Pohyb je podstatou života. Expanze a kontrakce jsou dva základní pohyby, které ztělesňují životní dynamiku. Tyto zákonitosti se projevují univerzálně, od mikroskopického tance atomů, molekul a buněčných organel až po viditelné pohyby tvorů, jako jsou červi, obojživelníci a lidé. Život sám je dech, rytmický cyklus rozpínání a smršťování. Celé naše tělo, až po jeho nejmenší součásti, se neustále rozpíná a smršťuje. Hudební klid mezi tóny.

Budeme někdy umět plně expandovat?
Jaký je jazyk tvého klidu?
Jaký je jazyk tvé expanze?
Jaký je jazyk tvé kontrakce ? smršťování?Jazyk těla...

 

PRAXE : Odmotávání pupku 
Praxe práce s vlastním tělem

* lze kombinovat také s embryonálním dechem
Práce s břichem v sobě skrývá transformační potenciál.
Začneme jemným zkoumáním pupku, zatím jen ponořením pozornosti do vnímání a cítění  hlubokých vod naší existence. Doufám, že nás to podpoří ve znovuspojení s naším pupkem a intuitivními hlubinami v jeskyni našeho břicha. 
Vždy se prosím dotýkejte oblasti pupku jen pomalu a jemně, dokud neobjevíte správný druh pevnosti, abyste uvolnili uzlíky , vzpomínky a stagnaci. Zatím jen nacházíme a cítíme.......

Zatím se uvolňujeme jen tím, že přinášíme svou přítomnost a dotek.
Snažte se vnímat tělo zevnitř. 
Nejděte místo, kde se potkáte zevnitř sami se sebou, místo kontaktu.
Stejně jako začínáme cítit spojení mezi pupkem a naší rodnou matkou, začínáme současně vyživovat své spojení s Matkou Zemí.
V dnešní ekologicky a eticky katastrofické době nemůže být nic důležitějšího než znovu připojit pupeční šňůru k Matce a znovu sakralizovat Matku a její tělo Země.

 

PRAXE:

Zjistili jste, že jsou místa tvrdá, stísněná nebo zauzlená?
Cítili jste, že když přiblížíte ruce a přítomnost k pupku, cítíte pohodlí, které vyzařuje celým vaším tělem?

TECHNIKA POZICE LŽÍCE V MATČINĚ LŮNĚ

Soma-poetické zkoumání návratu k našim embryonálním a mateřským kořenům, kde jsme poprvé zažili teplo, pohodlí a bezpečí. Tím, že se zapojíme do této soma-poetické praxe objímání všeobjímající matkou, nejenže uklidníme svá těla, ale také si můžeme začít připomínat hluboce zakořeněnou tělesnou paměť na naši nejranější, nejintimnější formu lidského propojení a na naše věčné pouto s matkou a mezi sebou navzájem.

Tato praxe má hluboké kořeny v přirozených křivkách a obrysech práv této pozice, které určují nejranější období naší embryologie, a je odrazem našich prvních zkušeností - těch s matkou v děloze. Během raných stadií embryonálního růstu se lidská forma jemně zakřivuje kolem své osy, což je jemné spirálování, které nakonec formuje naše orgány, páteř a celkovou podobu. Toto zakřivení také připomíná delfíní kost. Embryo, kolébané v plodovém vaku, přirozeně zaujímá tuto prvotní a stočenou polohu, napodobující tento lžícovitý postoj.

JAKÝ JE TVŮJ LIMBICKÝ OTISK

Naše psychika je komplexní a mnohotvárná oblast. Jedním ze základních faktorů je tzv. Limbický otisk, který hraje klíčovou roli ve formování emocí, chování a vzorců myšlení. Limbický otisk je termín používaný k popisu způsobu, jakým se v našem mozku vytvářejí a ukládají emocionální vzorce prožívání. Tento proces se odehrává v limbickém systému, který je zodpovědný za naše emoční reakce a paměťové mechanismy. Limbický otisk se utváří v prenatálním stádiu po celou dobu a dále pak během dětství a raného vývoje. Vytváří se především prostřednictvím interakcí s našimi rodiči, pečovateli a okolním prostředím.

Jak Limbický systém ovlivňuje naši psychiku.

Limbický otisk ovlivňuje naše emoce, postoje, vzorce chování, podvědomě řídí naše reakce a celý náš postoj k životu v  těchto oblastech:

 

Emoční reakce: Limbický otisk ovlivňuje naši schopnost vnímat a reagovat na různé emocionální podněty. Pokud jsme v dětství zažili zanedbávání, traumata nebo nedostatek lásky a podpory, naše emoční reakce mohou být přecitlivělé, nebo naopak potlačené. Tento otisk nám také pomáhá rozpoznat a interpretovat emocionální výrazy u druhých lidí, tedy empatii a soucit.

Vzorce chování: Limbický otisk formuje vzorce chování a reakce na různé situace. Pokud jsme v prenatálním sstádium, ranném dětství nebo mládí často zažívali např. strach, můžeme v dospělosti vyvinout vyšší úroveň úzkosti a opatrnosti. Naopak, pokud jsme vyrůstali v prostředí s bezpečným a podporujícím vztahem, často se u nás rozvine vyšší míra důvěry a sebedůvěry.

 

Sebeuvědomění a sebevědomí: Limbický otisk také ovlivňuje naše sebeuvědomění a vnímání vlastní identity. Například, pokud jsme v  dětství byli hodnoceni negativně nebo jsme zažívali zanedbávání, mívá to až tragický dopad na naši sebeúctu a pocit vlastní hodnoty. Naopak, pozitivní a podporující zážitky posilují naše sebevědomí zdravým směrem.
Co je dobré vědět o Limbickém otisku
Od chvíle, kdy jsme přišli na tento svět, jsme měli přirozenou touhu po lásce. Ale protože nežijeme v dokonalém světě, tak se naše přirozené potřeby málokdy zcela naplňují. Ne vždy byli naše rodiče, i přes veškerou snahu ti respektující, milující, chápající. A my se s těmito chybějícími pocity plnohodnotného přijetí a pochopení museli naučit žít. Velice často proto, abychom se vyhnuli zraněním a bolestivým emocím  naše tělo i my jsme se uzavřeli, stáhli se a naučili se tlumit své pocity.

 

Přepis Limbického otisku nám umožňuje během řízené imaginace prožít tyto klíčové okamžiky vývoje znovu, avšak tentokrát přesně tak, jak jsme vždycky toužili a jaká byla naše potřeba. Můžeme si znovu vytvořit prožitek lásky, který nám chyběl.

Naše představivost se stává nástrojem pro zhmotnění našich nejhlubších přání. Tělo pak na tyto představy reaguje, jako by se jednalo o skutečnost, a zažívá ten stav, který potřebovalo v daný okamžik zažít. Nervový systém získává novou zkušenost, ke které se může vracet.

Tento proces se nezaměřuje na změnu minulosti nebo její popření. Minulost samotnou již nezměníme.   Avšak můžeme ovlivnit to, jak jsme si minulost uložili v našem nitru a v našem těle. Tedy jak nás minulost formovala. A tuto část můžeme přepsat. Jedním z prostředků je vytvořit manifestaci našich nejhlubších přání v naší představivosti.

Terapie Přepis Limbického otisku.

 

zde ještě uvádím dodatečné informace s Zuzanou Hozhoni, se kterou jsme osobně i natáčely video na toto téma, ale zde je komplexnější. 

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

TVÁ SEBEREFLEXE A VLASTNÍ PŘÍCHOD NA SVĚT JEŠTĚ JINAK 

Kvalita početí a porodu určuje kvalitu života. Jsme ovlivněni od okamžiku početí. Ať už je to okamžik, kdy jsme myšlenkou našich rodičů PŘIVOLÁNI.

POČETÍ

Je to  bod, kdy se spermie a vajíčko setkávají jako jedno. V každém případě jsme ovlivněni. Všechny zážitky jsou otisknuty v lůně Vaší matky do našeho energetického a nervového systému. To ovlivňuje naše chování, které můžeme nazvat jakousi „cestovní mapou“. Možná neznáme příběh našeho početí, ale můžeme vidět v našich vzorcích a chování stálý příběh, který se odehrává. Každý vzorec může být jiný a navenek se projevuje v našem emocionálním těle.

 

Příklad : když si dítě "pořídíme" abychom nemuseli zpátky do práce tedy z praktických důvodů, věřte, že tento otisk s dítětem přijde a bude se nám v životě zrcadlit. Tak i vztahy, jak si kdo dítě ze srdce přivolal, jaký byl ten záměr a otevření cesty tady na Zemi se propisuje.

 

 

Emoce našeho těla jsou voda.Voda se mění v závislosti na energii prostředí, na základě slov, zvuků, která se k Vám nebo kolem Vás mluví, dostávají. Tak jako všichni jsme byli v době těhotenství neseni ve vaku embryonální tekutiny. V posvátné vodě, kde se otiskují do nás myšlenky, slova a činy a vliv prostředí, kde žila Matka. Když si uvědomíme, jaký dopad má náš čas v děloze, co vše se otisklo do našich životů, můžeme začít odkrývat mnoho vrstev uvnitř sebe ( které jsme doposud vnímaly, že jsou naší součástí a zjistíte, že jsou třeba někoho jiného a my se s nimi ztotožnili). Pracujte na budování láskyplného

Spojení se svým vlastním lůnem, emocemi, fyzickým tělem a pochopením vašeho nervového systému, to vás může podpořit na této cestě k rozuzlení a léčení. Doslova je hezké si zahrát na detektiva, pozorovatele a zapisovat si je.

"Slavný malíř Salvador Dalí si s psychoterapeutem Carlem Gustavem Jungem povídal o tom, jak si rozpomenul jak byl v děloze a jak krásný zážitek to byl... "

OTÁZKY A SEBEREFLEXE

Můžeš si uvědomit, jaká energie tě přivolala na svět? Byla to více energie matky nebo otce? 

Kde se zastavila důvěra v život? Kdy nastal ten moment, kdy jsi přestala důvěřovat, že je o tebe postaráno?

 

 

PRVNÍ DOTEK BY ČÍ? MÁMY NEBO SYSTÉMU? 
STYK S NEKONEČNEM

Na začátku
jsme se narodili
do světa dotyků.
do světa, kde naším prvním jazykem nejsou slova.
ale inteligence těla beze slov.

V okamžiku, kdy se poprvé nadechneme
jsme přitahováni
do vzájemně provázaných pohybů
které utvářejí naši podobu.
Tyto pohyby jsou prvotními gesty
prostřednictvím kterých se učíme spojovat,vyjádřit,přežít.
Jsou to základní vzorce naší existence.
ozvěna
ve způsobu, jakým milujeme.
ve způsobu, jakým důvěřujeme.
a ve způsobu, jakým dýcháme
ve způsobu, jakým držíme.

a ve způsobu, jakým se necháváme držet druhými.
Poddávání se
je naše první přijetí světa.

odevzdání se zemi.
gravitaci.
náruči, která nás drží.
a a podvolení se.
učíme se pouštět.
důvěřovat, že jsme v bezpečí.
že nás může podpořit něco většího, než jsme my sami.
Je to pohyb přijetí.

 

Pro dítě, které právě přichází na svět je vesmírně důležité , kdo se ho dotkne jako první. Můžeme si představit , že existuje určirá energetická mohoucnost obrovského kvantového pole, Vesmíru., který je propojený na mnoha úrovních. A v jednu chvíli se stane, že se reprezentatnt SYSYTEMU dotkne právě narozeného dítěte jako první. Vezme si jeho krásnou energii a zároveň do něj systém reprintuje - vloží. Dokonce to může být i když se tak děje nevědomky.  Možná nám to často může dát odpovědi na to, když plně podléháme autoritám nebo plně jim věříme.  Proč žijeme spíše v obavách a strachu než v radosti ? 

V dnešní době vnímám, že je to velké téma, kdy si vlastně nic neověřujeme dle svého úsudku, hned přejímáme myšlenku někoho jiného a rychle se sní dokážem ztotožnit a nic si nezjišťujeme...

Stáváme se tak trochu závislími. 

 

 

krásná kniha : První dotek, autor Dušek a Pavlína Brzáková

 

 

V LŮNĚ MATKY 

V Lůně naší matky zažíváme unikátní zážitek, jsme doslova mezi světy, v jiné dimenzi a současně se tvoří kompletní základ našeho následujícího života na zemi. Jako miminko v děloze maminky máme vše, co potřebujeme, vše k nám přichází, nemusíme se snažit. Jsme v plné důvěře odevzdanosti životu.  Je to moment, kdy nemusíme dělat naprosto nic a máme všechno. Jsme spojeni s věčným ZDROJEM a jsme si toho vědomi. Jsme v bezpečí, slyšíme příjemný tlukot srdce a jiné zvuky orgánů a krve.

 

TĚHOTENSTVÍ

Prostor dělohy, ve kterém jsme vyrostli, vytváří plán pro naše vztahy na Zemi - stejně jako epigenetické vzpomínky předků...

 

To, jak jsme se cítili během našeho těhotenství, vytváří energetickou cestovní mapu toho, jak prožíváme svět a lidi kolem nás a jak se k nim vztahujeme. Všechno je vztah.

 

Pokud jsme se necítili bezpečně v lůně naší matky nebo jsme zažili strach, bolest nebo trauma – což vedlo k nedostatku intimního vztahu s ní – můžeme mít odpor nebo popírat, oddělovat se, vyhýbat se od intimních vztahů v našich pozemských zážitcích. Často jsme se rozhodli nemilovat prostřednictvím pocitů, že jsme byli kdysi láskou opuštěni, zrazeni nebo hluboce zraněni, což v nás zanechalo pocit, abychom se cítili sami, izolovaní a oddělení.

To se pak může projevit tím, že si vybereme cokoli, co nás rozptýlí nebo zdrží, nebo nahradí pocit lásky přes strach z opuštění nebo odloučení nebo možná ještě větší teror, který stoupá při výběru a otevírání se lásce.

 

Možná využíváme svou práci, kariéru, televizi, zdraví nebo dokonce svou víru,abychom se vyhnuli svému hlubokému strachu z lásky a abychom se vyhnuli stínům, které se objevují ve vztahu.

Když se vydáváme do našeho původního vztahu a léčíme rány z odloučení, které jsme pocítili během našeho těhotenství, otevíráme

svá srdce toutožící být držena a dotýkána - uzdravující přítomností lásky.

Zkuste být k sobě upřímné kde se nacházíte?

Kde se nacházíš v těchto tématech níže? 

UDĚLEJ SI POZNÁMKY OHLEDNĚ

neuzemněná energie

žít ve světě snů

nedostatek stability

nedostatek zabezpečení

závislost

 

Závislost se u jedince projevuje jako důsledek bloků v energii kořenové čakry – působí spíše z místa strachu než lásky.

Často ženy, které mají závislosti, mají obecně spouštěcí a náročné vztahy se svými matkami, odpojené od vlastní ženské přirozenosti, lůna, cyklů a samotné Země. Nedostatek uzemnění a stability, což vyvolává v těle více strachu, takže nevědomí sáhne po čemkoli, čím může být závislost jednotlivců.

PODÍVEJ SE JAK SE CHOVÁ V TĚCHTO TÉMATECH TVÁ MATKA

Hlas

Sexualita

Lidské tělo

Život

Milovat

Smyslnost

Prvotní energie

sny

vize

Peníze

Nechat jít

Řízení

Kontrola

OBJEVOVÁNÍ , ZKOUMÁNÍ RODÍCÍCH SIL.

 

 

KONEC TĚHOTENSTVÍ A POROD

Na konci naší doby těhotenství zažíváme element země. Připravujeme se na Sestup .Zároveň zkušenost porodu je velmi zásadní pro naše životy. Zda byl porodním kanálem, císařským řezem nebo také vyvolaným porodem. Vše má své specifické

otisky, zkušenosti, které nás následně v životě ovlivňují.Například se i vědecky dokázalo, že děti, které přišly císařským řezem mají tyto

podobné charakteristiky . Majíproblémy ve vztazích – vztah s druhou osobou podle jejich chápání je buď úplný a dokonalý, nebo neexistuje.

Mají problém se zaměřením na cíl, nedokážou k němu směřovat – ani to se totiž při porodu nenaučili. Neznají své limity a místo na světě, neboť na ně nebyli zdravě a přirozeně při porodu zatlačeni. Nevědí, kam patří a jak se vztahovat k něčemu většímu než jsou oni sami.

Mají pocit, že pomoc vždy přijde, aniž by o ni museli usilovat či žádat. Berte to jako velmi obecné, každý porod je velmi individuální.

 

Jiný zážitek je však porodem vaginálním, kde dítě zažívá expanze a kontrakce Matky. Podle toho, jak to na nás působilo a jak jsme se v tom cítili můžeme vidět v běžném životě, jak se cítíme v expanzivním okamžiku a jak se naopak cítíme v kontrakci.Říká se, že porod je velmi traumatizující zážitek.

 

PROMLUV SI SE SVOJÍ MATKOU O TVÉM PORODU A MŮŽEŠ VNÍMAT JEHO PRŮBĚH

A MOŽNÉ VLIVY NA TVŮJ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH

POROD

V jednom okamžiku nastane moment, který jde s božským načasováním a my ucítíme vzrušení, chvění v buňkách a že přichází

nějaká změna, pocítíme tlak... Nastanou kontrakce a expanze, které s námi pracují...Kdy se blíží chvíle, kdy budeme muset zapojit všechny své síly a začít být aktivní, doslova se probojovat na svět... Je naše první velká ZKOUŠKA... Nevíme co nás čeká.. Jsme tlačeni a naše buňky spolupracují a my vnímáme velké neznámo...Budeme muset projít neznámou bránou, projít z jedné dimenze do druhé, projít do jiného světa, kde vše pro nás bude nová zkušenost, která se plně do nás otiskne a zaktivuje náš systém, smysly, mozkové buňky... Je to náš první dotek s vnějším světem, je to první nádech, první okamžiky na jiném světě.. naše POPRVÉ... Kolem nás to pulzuje, my jsme tím pulzem, my následujeme tyto pohyby, vyvíjíme aktivitu, která je zkouškou pro nově vniklé tělo... To jak na tento svět přicházíme, jak životem projdeme ovlivňuje i to jak tento svět jednou opustíme... Vše je zaznamenáno již v našich buňkách... V okamžiku našeho zrození je

vše... Jedná se o otisk do našich buněk, jaká jiskra projde našim systémem... I stlačení lebky má svůj důležitý význam,aktivují se nám tím mozkové funkce a jeho synapse, mozkové dráhy, vodiče... Náš systém zažívá šok ! A přesto v tomto okamžiku je možné vnímat naše napojení na věčný ZDROJ, můžeme zažívat uvnitř i klid a plnou důvěru, že to, co se děje se prostě děje... Odevzdání přítomnému okamžiku a přitom být maximálně aktivní... Velká zkouška vstupu do duality, kde existují protipóly...

Do okamžiku zrození je možné se vrátit a uvědomit si, že co se děje v těle a ve vnějším světě je jedna rovina, že existují i jiné roviny našeho bytí a právě v tomto okamžiku se můžeme znovu napojit na náš ZDROJ ( viz embryonální JÁ). oto rozpomenutí je možné, jen tomu uvěřit...

 

Skrze poznání našich otisků, které vznikly v prvních minutách, hodinách a dnech po našem narození je možné odkrýt naše základní nastavení, které je ukryto v podvědomí a po zvědomění je možný udělat kvantový skok ve svém životě a stát se opravdu tvořivou

bytostí ve službě životu...

Zde naleznete somatické sebepozorování a zkoumání, při kterém se ponoříte do prvotních rytmů vašeho porodního procesu. Toto zkoumání vás může znovu spojit s prvotními pohyby vašich nejranějších okamžiků a vyzvat vás, abyste se zapojili do smyslnosti vašeho porodu a do prožitků tlaku, prasknutí a vypuzení. Doufám, že vás to může potenciálně podpořit v odkrývání vrstev prožitků a pocitů, které se otiskly do vašich tělesných jemností od vašeho vstupu na svět mimo dělohu.
Před zahájením se zamyslete nad tím, jaké zdroje máte k dispozici, a to jak vnitřní, tak vnější. Mohou to být osobní síly, dech, vůně, podpůrné vztahy nebo dokonce fyzické prostředí kolem vás. Uvědomte si, že tyto zdroje jsou vašimi spojenci v tomto zkoumání, mějte je nablízku.

Zkušenosti, které máme mezi početím a třemi lety věku vytváří primární plán pro cestu duše po celý tento život – náše emocionální, fyzický a duchovní výzvy a požehnání.

ZAPIŠTE SI SVÉ POZNATKY OHLEDNĚ

 

- Jak se cítíš a jak využíváš svoji energii.

- Tvoje vzorce a pocity citových vazeb a separace (pocit oddělení), které vznikají vždy, když jsme intimní s druhými, zvláště naši rodiče, partneři, milenci a děti.

- Problémy ztráty, odloučení, zrady, smutku, nedostatku důvěry a emocionální otupělost.

- Jak se vypořádáváš s násilím, chamtivostí, vztekem a smrtí.

- Tvůj vztah s tvojí matkou.

- Tvoje reakce na tlak, stres a uvíznutí.

- Základní problémy sebeúcty a narcismu.

- Jak se cítíš a jak zacházíš se svým tělem: problémy sama se sebou, mrzačení, poruchy příjmu potravy a spánku, špatná výživa, sebeúcta.

- Jak se vypořádáváš se zdravotními problémy a nemocemi během tvého života.

- Máš smysl pro prostorové rozpoznání a osobní hranice.

- Tvoje využívání a zneužívání sexuální energie.

- Tvůj vztah k času a smysl pro načasování. 

- Spojení s tvým životním účelem a smyslem.

- Jaké máš přesvědčení a pocity o duchovních sférách. 

- Jak vnímáš svět jako podporující a vstřícný nebo jako děsivé místo, které musíš ovládat, kontrolovat, boj o přežití

- Mnoho našich zkušeností a postojů k hojnosti, penězům

- Jak se staráš o sebe a ostatní ve vztahu k přírodě kolem nás.

PLÁN DUŠE

V taoistické mystice je tělo krajinou vnitřní vize a duchovního vyzařování. Abychom ztělesnili svou „vnitřní vizi“ (neishi), směřujeme světlo očí - symbolizované jako tělesné slunce a měsíc - dovnitř. Tento pohled dovnitř vytváří „záři ducha“ (šenguang), která osvětluje tělo jako vnitřní krajinu a spojuje naši tělesnou zkušenost s mystikou.......
vstup do kosmického těla je vždy možný pouze skrze tělo.....

Kdy je možné duši uslyšet, vnímat její signály? Je když naše mysl utichne ( neutralita symbol ženy mezi yin a yang - až tehdy se otevře kanál pro příjem, nové poznání - tvoření propojeno s intuicí)) a naše polarity jsou v rovnováze ( viz MODUL 5 sladění polarit,, do středu). Pak teprve můžeme vidět symboly, zažívat synchronicity a jsme ve spojení s živou energií našeho plánu duše. Pak přicházejí informace, které máme načítat a hlavně následovat.

Jedná se vždy o první pocit, první vnímání, první informace, která přijde, to je to pravé od ducha. Co je potom je mysl, která analyzuje. 

Posouváme se do vyšších rovin poznání a pomalu odkrýváme závoj zapomnění, se kterým jsem se rozhodli zde do inkarnace, na Zem vstoupit pro náš vnitřní růst. Naše vyšší já se více ztělesňuje do našeho vědomí ( ztělesnění - proto je tak důležité ne jenom práce s mentální úrovní, ale hlavně tělesnou!!). Dary duše můžeme používat jedine skrze naše tělo:). Největší růst je právě přes denodenní konání, dělání, bytí. Je někdy velice žádané si uvědomit, že projevujete takto každý den velkou odvahu, tedy že s každým nádechem opětovně potvrzujete sé rozhodnutí přijímat své vlastní výzvy a učit se z nich. 

Možná ani není důležité vše vědět vlastně, jak to je, ale spíše následovat a výt neustále v kontaktu se sebou, tělem, který ztělesňuje Vaši duši.

Dřív než se narodíme, vedeme hluboké rozhovory se svými duchovními průvodci a s jinými dušemi, snimiž se v tomto životě setkáme. Probíráme, co bychom se chtěli naučit i jak se to naučíme. Vytváří se pomyslné scénáře, šachovnice na základě i toho, co prožili v životě minulém. ři těchto rozhovorů, plánování se duchovní průvodci napojují na akášické záznamy, nebo-li kniha životů.(Akášické záznamy si lze představit jako univerzální knihovnu, éterický prostor, kde je uložena každá myšlenka, slovo a čin každé duše. Tyto záznamy nejsou jen sbírkou minulých událostí, ale dynamickou zásobárnou moudrosti, která zahrnuje i potenciální budoucí trajektorie. Slouží jako nebeský archiv, který osvětluje cestu každé duše časem a prostorem.) Jedná se o záznamy všeho, co se kdy stalo, řeklo, či myslelo. Vybíráme si na sebe ženskou nebo mužskou energii - zkoušíme si plášť osobnosti. 

 

 

Plány , které si formujeme před narozením jsou dalekosáhlé, podrobné. Zdaleka v nich nejde jen o volbu životních výzev. Vybíráme si své rodiče ( a oni nás), dobu a místo narození, školy, do nichž budeme chodit, domovy, v nichž budeme žít, lidi, s nimiž se setkáme a vztahy, jež prožijeme.

Určitě už není nic nového, že duše je boží jiskra. Osobnost, lidská bytost - je část energie duše ve fyzickém těle. Osobnost se skládá z dočasných rysů, jež existují ěhem fyzického života a z nesmrtelného jádra, které se po smrti  znovu spojí s duší. Duše je nesmírná a přesahuje osobnost. Duše se zažívá a proto potřebuje  zažívat různé projevy osobností. Duše všechny své osobnosti vroucně miluje.

Osobnost má svobodnou vůli své životní výzvy přijmout nebo odmítnout. Země je zde pouze jevištěm. 

Vybíráme si, jak budeme reagovat - buď hněvem a zatrpklostí nebo láskou a soucitem.

Dokud jsem v těle, naše duše s námi komunikuje prostřednictvím pocitů a proto je tak zásadní být v těle. Jakmile dochází k disociaci - tedy oddělení od těle, odpojení - nic necítíme, ztrácíme spojení. Naše tělo je naposto dokonalým přijímačem i vysílačem energie. 

 

Životní plány jsou sestaveny tak, abychom zažili, kým nejsme, a pak si zase vzpomněli, kým opravdu jsme. Jinak řečeno, během našeho života, pozemského musíme nejdříve poznávat disharmonii, až pak vytvořit symfonii našeho původního domova. Každý z nás jsme semínkem, které bylo zaseto do současných dějin, do současných světových vibrací. Jakmile procházíme výzvami tak, že zvyšujeme v sobě vibraci, vytváříme za sebou tzv, energetickou stopu, která následně usnadňuje cestu generacím za námi a současného celého světa. Jsme opravdu jako jedna velká buňka. 

Výzvy si plánujeme i proto, abychom vyrovnali svou karmu. Karma se někdy popisuje jako kosmický dluh, může ale i znamenat nevyváženou energii mezi dvěma jedinci. Většinou ji rozvíjíme se členy naší skupiny duší - s těmi jedinci, kteří jsou na stějném vývojovém stupni a s nimiž jsme už prožili mnoho životů. ( sama jsem zažila pár vědomě karmický příběhů a nakonec uviděla duši daného člověka a tak mě zalil pocit soucitu a lásky, to však v reálném životě nemusí znamenat, že už se budeme jenom objímat a lítat na obláčku, jedná se o to, že jsem se ponaučila a již mě daná osoba ničím nespíná, je to ve velké neutralitě).A ráda říkám, že pro mě certifikátem je každé zvládnutí osobní výzvy. 

Vaše duše je jedinečné dílo, které s vámi prošlo mnoha různými životy, civilizacemi a dokonce i planetami - a každý z těchto životů ve vás zanechal nesmazatelnou stopu. 

Každý život vaší duše s sebou přinesl vlastní moudrost, dary a sílu - a všechny tyto schopnosti a znalosti nyní přebývají ve vás. Doslova ve své DNA máte svoji MAPU.

Vaše cesta začíná ve chvíli, kdy se probudíte a uvědomíte si, kdo skutečně jste jako duše. Vaše duše je jako jedinečný a mnohotvárný krystal, v němž zkušenosti z mnoha vašich životů zanechávají silný otisk.

Dnes můžeme nazávat jako blueprint : Modrotisk duše je v podstatě energetická mapa vaší duše. Je to něco jako duchovní DNA, ve které jsou zakódovány jedinečné vzorce, lekce, talenty a výzvy, které se vaše duše rozhodla v tomto životě prožít. Tento blueprint není jen statický návrh, ale živé, vyvíjející se vyprávění, které vede vaši duchovní cestu.

Pokud se řídíte svým původním plánem duše, fungujete s nejvyšší efektivitou - nejvyšší časovou osou s nejmenším odporem, jak ji navrhl Bůh. To však neznamená, že váš život není snadný. Protože snadné nemusí nutně znamenat, že jsme na správné cestě. Stejně jako váš původní plán duše předurčuje vaše inkarnace; je to plán, jak žít v souladu s Božím návrhem - touto nejvyšší vizí, kterou pro vás Bůh má. S původním plánem duše se sladíme, jakmile do něj začleníme lekce duše vyplývající z podmíněnosti. Podmíněnost je něco, co má být překonáno. Není odrazem toho, kým skutečně jste. Podmíněnost vám spíše ukazuje, co potřebujete očistit a integrovat, abyste se sladili s původním plánem své duše.

Záleží na tom, co si vaše okolí myslí o vašem záměru? A nejsem daleko od podobného příběhu:)
Řekněme, že ve svém srdci cítíte povolání k tomu, abyste využívali své dary jako léčitelé a byli průvodci lidí. Vaši rodiče vám však vštípili přesvědčení, že neuspějete a že váš sen není reálný ani důležitý. Nyní se ve vás odehrává boj. Jedna vaše část chce následovat svůj záměr - původní plán duše. Zatímco druhá vaše část se někdy cítí ochromena omezujícími přesvědčeními, která vám rodiče vštípili do podvědomí.

Vaše osobnost, která je ovlivněna zkušenostmi vaší duše, chce růst a být obohacena tím, že toto podmínění přetransformujete. Návrh od Boha je ten pocit, co máte v tomto životě dělat a čím se máte stát - to je důvod, proč jste tady.

V tomto případě se vaši rodiče stali obětí podmíněnosti, kterou přijali. Věřili, že zůstat malý je jediný způsob, jak se cítit v bezpečí, takže instalace těchto omezujících přesvědčení do vás byla způsob, jak vás udržet v bezpečí. A to je to, co vaše duše chtěla zažít kvůli určité „karmě“ z jiných životů - což pomohlo zformovat osobnost. Zdroj však chce, abyste následovali svůj Původní plán. Vaši rodiče se rozhodli věřit těmto omezením na základě toho, co jejich duše potřebovala zažít. Ale to neznamená, že musíte věřit tomu, čemu věřili oni. Můžete si vybrat sami, aniž by se kdokoli z vás mýlil kvůli víře, kterou jste si zvolili. Záleží tedy na tom, co si o vašem záměru myslí ostatní? Ne, na tom nezáleží. Ale záleží na tom, co si myslíte o tom, co si myslí oni, protože vám to ukazuje, co v sobě potřebujete uzdravit, integrovat a přetransformovat na základě svých minulých životů.

 

Následujte svůj původní plán duše
Chcete-li přeměnit podmíněnost - výsledek „karmy“ - musíte posílit svou víru ve svůj původní plán duše. Řekněme, že se cítíte ochromeni sdílením svých darů kvůli potenciální negativní zpětné vazbě, kterou by mohlo získat.

V této situaci se musíte sladit s Boží vizí pro vás a učinit ji důležitější než to, co si myslí ostatní - protože to, co si myslí, je součástí vaší nevyřešené karmy, která vám má pomoci zesílit. Není to realita.

Jste tu proto, abyste následovali svůj původní plán duše a transmutovali podmíněnost, která obohacuje a očišťuje vaši osobnost. Jinými slovy, nejsme tu proto, abychom stavěli negativní ego - karmu - na piedestal. Nejsme tu proto, abychom uctívali omezení a strachy a nechali je řídit náš život. Jsme tu proto, abychom jim čelili a transmutovali je, abychom mohli zůstat v souladu s původním plánem duše.

Kdykoli tedy o sobě pochybujete, zavřete oči a soustřeďte se. Pak položte ruce na svou vyšší srdeční čakru - oblast hrudi a vnímejte svou pravdu. Vnímejte vizi, kterou vám Bůh vložil do srdce ohledně vašeho záměru. A důvěřujte jí. Učiňte ji důležitější než jakákoli omezení. Učiňte ji důležitější než to, co si vaše okolí myslí, že byste měli být, protože to je pravda o tom, kdo jste.

The original soul blueprint – the design by God – is the unique aspect you share with One Source.  

PODPRŮRNÉ MODALITY K SEBEPOZNÁNÍ SVÉ CESTY, PLÁNU

VAŠE DHARMA

A ASTROLOGIE , PROGRESIVNÍ MĚSÍC

Poznávat a nalézat skutečné sebe sama i své přátele a blízké pod povrchními nánosy a maskami ega a osobnosti. Osvobozovat se ze zajetí myšlenkových a emocionálních vzorců, navyklých stereotypních programů a tendencí, vedoucích nás často opakovaně k problémům a „zásekům“ všeho druhu.
Porozumět mnohem lépe a hlouběji tomu, co se nám děje neboli číst “mezi řádky” vztahových, zdravotních a dalších situací.
Lépe si naplánovat a zorganizovat svůj každodenní život neboť „vše má svůj čas“.
Dostat se do souladu s vesmírnými zákonitostmi, do stavu, v němž se věci dějí samy, bez úpěnlivé, stresující a vyčerpávající snahy o neustálou kontrolu.
Spolupracovat s Vesmírem a stávat se dnem za dnem stále vědoměji jeho součástí.
Vnímat za vším naprosto dokonalý řád a rytmus, umožňující oprostit se od mnohých strachů a pochybností a prostě jen Být a Milovat...
Je to prostě podivuhodné dobrodružství, které si náležitě užívám a s radostí sdílím se všemi, kdo mají opravdový zájem.
Astrologie není náboženství, nemusíte v ní věřit - je to každodenní zkušenost, kterou můžete zažívat!

Já osobně znám ALITU, ale určitě je spousta dalších. Nicméně u ní jsem byla na výkladu DHARMY - Což je opak karmy.

 

Zároveň můžete sledovat i tzv. progresivní měsíc, tedy zjišťujete běehm roku, kde se posouvá ve Vašich domech, můžete tak hodně vystihnout své emoce.

 

Vaše sluneční nebo hvězdné znamení určuje tahy štětcem vaší osobnosti, vaše vnější já. Vaše měsíční znamení však odráží kotel emocí, obav, úzkostí, tužeb a posedlostí, které bublají pod povrchem - vaše pravé vnitřní já.

T

Sledováním cesty Měsíce vaším horoskopem narození můžete zahájit reflexivní, vnitřní průzkumnou cestu k astrologickému sebepoznání a sebeposílení.

https://www.naramon.com/moon-sign-calculator

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

GENOVÉ KLÍČE

jsou souborem 64 základních aspektů existence a jejich vyššího smyslu v evoluci lidstva i každého jednotlivce. Je to tzv. 64 bitový matrix (matrice). Mnoho vědců a metafyziků se zabývalo od pradávna spojitostí mezi DNA a I-ťingem, nejznámějším systémem založeným právě na 64 kombinacích, stejně jako Genové klíče. Nedávné objevy v biologii dokazují úžasnou skutečnost – že lidská DNA, šroubovicový útvar, který z nás dělá to, čím jsme dnes, nemá kontrolu nad naším osudem. Je to spíše náš celkový postoj k životu, který říká naší DNA, jakým člověkem se chceme stát. To znamená, že každá myšlenka, pocit, slovo a skutek, který v životě učiníme, je otištěn v každé buňce našeho těla. Negativní myšlenky a emoce způsobí, že se naše DNA stáhne, zatímco pozitivní myšlenky a emoce ji umožní, aby se rozvinula a uvolnila. Tento proces se děje neustále, od chvíle, kdy jsme přišli na svět, až do okamžiku, než odejdeme.

Genové klíče

Dále pokud Vás zaujmou, poznáte již Vaše aspekty, Vaše stíny, je úžasná aplikace, kde jsou videa, jak transformovat ty nejvíce základní stíny, které máme:).

Aplikace se jmenuje : Triple Flame Timer.

Zde si vyhledáte " Transforming Shadows" 

HUMAN DESIGN

Human design je věda o rozlišování, která mapuje způsob, jakým je naprogramováno individuální vědomí. Jedná se o nejpreciznější sebepoznávací systém, jaký byl kdy vytvořen.
Na světě nebylo nikdy nic tak exaktního a logického, co by nás mohlo tak dobře zrentgenovat. Rozebrat a uchopit naši podstatu, jak zevnitř, tak i zvnějšku a nasměrovat nás tam, kam je to správné přesně pro nás, ať se to týká jakékoliv oblasti našeho života. Je to systém, který popisuje a ukazuje cestu k našemu osobnímu mistrovství. Human Design není o víře, není to nic spirituálního ani morálního, je to čistá mechanika. Je to věda o rozlišování. Mapuje náš prvotní otisk, který má zcela jedinečný potenciál. Pro každého člověka je přirozené něco jiného. To, co je přirozené pro mě, nemusí být přirozené pro tebe. Každému je od narození dáno, podle čeho se má v životě rozhodovat, kde má svojí vnitřní autoritu a jakou strategii má následovat.

 

Opět dnes jich je mnoho, ale mám ráda Dubravku a její mystické podání

https://humandesign.one/

 

POSVÁTNÁ GEOMETRIE A POČETÍ 

....bude doplněno

Podle kvantové mechaniky je posvátná geometrie hluboce zakořeněna v základních principech a strukturách kvantové sféry. Tvrdím, že posvátná geometrie je fundamentálním základem struktury časoprostoru, fyzikální struktury mikrotubulů v našich neuronech a vzniku DNA. 

Zde se blíže podíváme na to, jak je posvátná geometrie chápána v kontextu kvantové teorie:

Kvantová pole a vibrace: Kvantová mechanika popisuje na nejzákladnější úrovni vesmír jako obrovské pole energie, které vibruje a pulzuje s různými frekvencemi a vzorci. Tyto vzorce a vlnění lze chápat jako posvátné geometrické formy, jako jsou platónská tělesa, květ života, Fibonacciho posloupnost a zlatý řez.

Dualita vlny a částice: Kvantové částice vykazují duální povahu a chovají se jako diskrétní částice i jako spojité vlny. Tato vlnově-částicová dualita se odráží ve vzájemném působení geometrického a tekutého, statického a dynamického, které lze nalézt v posvátných geometrických strukturách.

Zapletení a nelokalita: Kvantové provázání, kdy jsou částice neoddělitelně propojeny, a nelokalita, kdy se částice mohou okamžitě ovlivňovat na obrovské vzdálenosti, ukazují na propojený vesmír, který se řídí posvátnými geometrickými principy.

Kvantová koherence a krystalické struktury: V krystalických strukturách organických molekul, včetně DNA a mikrotubulů v našich buňkách, se vyskytuje mnoho posvátných geometrických forem, například tetraedr a hexagon. Tyto krystalické struktury mají zásadní význam pro udržení kvantové koherence a usnadnění toku energie a informací.

Kvantové tunelování a morfogenetická pole: Schopnost kvantových částic „tunelovat“ skrze bariéry a koncept morfogenetických polí, která řídí vývoj a transformaci živých organismů, rezonují s myšlenkou posvátné geometrie jako řídícího principu pro vznik a vývoj komplexních systémů.

Holografický vesmír: Holografický princip, který naznačuje, že celý vesmír lze považovat za rozsáhlý, vzájemně propojený hologram, je úzce spjat s posvátnými geometrickými vzory, neboť tyto vzory jsou ze své podstaty fraktální a sobě podobné, což odráží holografickou povahu reality.

Podle mého názoru jsou tyto geometrické světelné vzory důležitým mostem mezi naším transpersonálním vědomím, duchovními zkušenostmi a naší neurologií. Považuji je za klíčové pro proces léčení.

Dále zdůrazňuji význam procesu embryologického skládání, který zahrnuje složité a komplexní pohyby buněk a tkání během vývoje. Tyto pohyby jsou poháněny kombinací mechanických sil, genetických signálů a také osobních, rodových a kolektivních frekvencí kvantového pole, které se projevují jako posvátné geometrické sféry.

Tvrdím, že pro komplexní pochopení perinatálního vědomí je zásadní jemnější pochopení základních energetických a neurologických zpráv, které se vyvíjejí v elektrickém a fluidním prostředí, a toho, jak je ovlivňují kvantová pole a posvátné geometrické struktury.

 

PERINATÁLNÍ MATRICE - STANISLAV GROF

Ženské lůno, pánevní dno, sexualita, , yoni egg,cviky pánevního dna, inkontinence, , Libido, svaly pánevního dna, prolaps, Suchost v pochvě, Ženství, Mateřství, Polycystické vaječníky, Děloha, Vaječníky, Yoni, Yoni jóga, jóga, Rakovina děložního čípku, Sex po porodu, Orgasmus Antikoncepce u žen, Endometrióza, Bolestivá menstruace, Oplodnění, Sexualita, erotika, Vztahy, Inkontinence, cviky pánevního dna, Sexuální zdraví, Porod, šestinedělí, hormony, prsa, rakovina prsou, kundalini

ZDE UVEDU GROFA, KTERÝ JE PRŮKOPNÍKEM PERINATÁLNÍ PSYCHOLOGIE

Stanislav Grof byl průkopníkem v oblasti transpersonální psychologie. Vyvinul několik pojmových matic pro popis a pochopení různých stavů vědomí a lidských prožitků. Tento rámec byl neocenitelným vodítkem pro praktiky a výzkumníky, kteří se ponořili do bohaté tapiserie perinatálního vědomí.

Grofova konceptualizace čtyř perinatálních matic položila důležitý základ pro zmapování složité souhry fyziologických, psychologických a transpersonálních prvků přítomných během těhotenství a porodu.

Grof identifikoval čtyři odlišné perinatální matrice (BPM I-IV), které odpovídají různým fázím porodního procesu a s nimi spojeným psychologickým a prožitkovým otiskům. Tyto matrice zkoumají souvislost mezi porodním traumatem a různými psychologickými a emocionálními prožitky, včetně úzkosti, deprese a duchovních/mystických zážitků.

 

 

Grofovu metodiku užívání psychedelik k navození změněných stavů je neuvěřitelně obtížné zopakovat, protože každá cesta na LSD je ze své podstaty jedinečná a nepředvídatelná. Tato inherentní variabilita může v kontextu výzkumu představovat značný problém z hlediska konzistence a spolehlivosti.

Pod vlivem psychedelik se navíc kolektivní pole stává hmatatelným a účastníky pociťovaným, což může vést k jevu známému jako „efekt pozorovatele“. Tato dynamika na kvantové úrovni znamená, že výzkumníkovy vlastní hypotézy, přesvědčení a energetické otisky mohou neúmyslně ovlivnit zážitky a interpretace účastníků.

Účastníci, kteří nejsou dobře zběhlí v práci se změněnými stavy vědomí nebo psychedeliky, mohou být vůči tomuto efektu obzvláště zranitelní. Mohou se otevřít vibračním vzorcům přítomným v kolektivním poli a nakonec je interpretovat jako své osobní vhledy nebo zážitky, místo aby je rozpoznali jako kolektivní nebo ovlivněné výzkumníkem.

Toto metodologické omezení poukazuje na potřebu inkluzivnějšího a všestrannějšího přístupu ke zkoumání perinatální sféry. Ačkoli změněné stavy mohou nepochybně poskytnout cenné vhledy, nemusí být tou nejpřístupnější nebo nejvhodnější cestou pro všechny jedince, zejména pro ty, kteří s tímto typem vnitřní práce začínají nebo kteří mohou mít obavy či výhrady k užívání psychedelik.

 

Rozšíření souboru nástrojů může rozšířit dostupnost a použitelnost perinatálního výzkumu. Tento multimodální přístup může pomoci zmírnit potenciální zkreslení a omezení, která jsou vlastní spoléhání se pouze na psychedeliky navozené změněné stavy, a zároveň respektovat hluboké vhledy, které mohou z těchto hlubokých zážitků vyplynout.

Diverzifikací metodologických přístupů můžeme vytvořit inkluzivnější a holističtější rámec pro zapojení se do složitostí perinatální sféry a umožnit tak širšímu okruhu osob přístup k zážitkům spojeným s těhotenstvím a porodem a jejich integraci.

 

Žádné zohlednění otisků předků nebo kolektivních otisků

Tím, že se Grofovy modely soustředí především na individuální zkušenosti v perinatální oblasti, hrozí, že přehlédnou hluboké způsoby, jakými jsou tyto formativní zkušenosti utvářeny a ovlivňovány kolektivní psychikou, kulturními narativy a historickým dědictvím. Perinatální vědomí neexistuje ve vzduchoprázdnu; je hluboce zakořeněno ve sdílených zkušenostech, přesvědčeních a traumatech, které prostupují strukturou naší společnosti a rodovými liniemi.

Nezohlednění těchto širších systémových faktorů může vést k neúplnému a potenciálně zkreslenému chápání perinatální cesty. Trauma například není pouze osobním nebo rodinným fenoménem; často se přenáší mezigeneračně a zesiluje se prostřednictvím kolektivního vědomí. Společenské normy, mocenské struktury a utlačovatelské ideologie mohou zásadním způsobem formovat individuální zkušenosti a vnímání v perinatálním období.

Abychom skutečně ocenili složitost perinatálního vědomí, musíme rozšířit naši optiku o sociokulturní a historické souvislosti, které vedou ke vzniku a udržování určitých vzorců, přesvědčení a otisků. Tento multidimenzionální přístup nám umožňuje rozpoznat způsoby, jakými se kolektivní traumata, zranění předků a systémové nerovnosti mohou projevovat v rámci perinatální cesty jednotlivce a ovlivňovat jeho psychiku, fyziologii a duchovní vývoj.

Začleněním této širší perspektivy můžeme získat celistvější a diferencovanější porozumění perinatální sféře, což nám umožní zabývat se hlubšími kořeny traumatu a usnadnit hlubší uzdravení a transformaci. Tento rozšířený rámec nás vybízí, abychom si uvědomili propojenost individuální, kolektivní a rodové sféry, což nakonec vede ke komplexnějšímu a transformativnějšímu zkoumání perinatálního vědomí.

 

Patriarchální předsudky

Grofovy modely jsou na svou dobu revoluční, ale zároveň poukazují na podvědomou patriarchální zaujatost, která si zaslouží bližší zkoumání. Přestože je jeho rámec prezentován jako transpersonální teorie, zaměřuje se především na vysvětlení poruch vývoje plodu z hlediska „toxické mateřské dělohy“.

Tento přístup se nápadně podobá modelu připoutání „dobrý prs zlý prs“, který navrhla psychoterapeutka Melanie Kleinová ve 30. letech 20. století. Obojí vytváří dualistické paradigma, v němž je matka odsunuta do role buď „dobré“, nebo „špatné“ matky a ostatní vlivné faktory jsou účinně vyňaty z kontroly.

 

Tento příliš zjednodušený pohled přehlíží složitou souhru mnoha faktorů, které se podílejí na perinatálním vědomí a perinatálním traumatu, včetně klíčové role otce a otcovské linie. Pravdou je, že trauma není výhradně produktem děložního prostředí, ani za něj není zodpovědná pouze matka. Trauma se přenáší po rodových liniích z obou stran, prostřednictvím kolektivního pole a také v kolektivním vědomí.

 

Vymezením těchto pěti odlišných fází můžeme lépe porozumět perinatální oblasti a nesčetným způsobům, jakými mohou tyto formativní zkušenosti zanechat nesmazatelné stopy na psychice, fyziologii a celkové pohodě jedince. Tato úroveň granularity nám umožňuje účinněji řešit a integrovat hluboce zakořeněná traumata a posilující potenciály zakódované v průběhu těhotenství.

 

Grofovy matrice svalují vinu na prostředí matčina lůna, což je přílišné zjednodušení a přehlíží složitou souhru faktorů, které se podílejí na perinatálním vědomí a porodních procesech. Udržuje se tak negativní pohled vůči ženám tím, že odpovědnost za vývoj plodu, a to i z energetického hlediska, se přenáší na matku, přičemž se ignoruje role otce a komplexní souhra osobních, rodových a kolektivních traumat v této oblasti.

Výzkum ukazuje, že existují dlouhodobé patriarchální struktury a předpoklady, které pronikly do vědecké komunity a které upřednostňují mužskou zkušenost. Studie z roku 2020 publikovaná v časopise American Journal of Public Health zjistila, že financování výzkumu z Národních institutů zdraví (NIH) ve Spojených státech podléhá výrazné genderové zaujatosti.

 

Nebrat v úvahu sféru duše v lůně vědomí

Grofova práce, stejně jako většina výzkumů perinatálního vědomí, má tendenci se silně zaměřovat na traumatický přínos zkušenosti v děloze a nebere v úvahu, že děloha může být místem, kde se vědomí duše může vtělit do formy a uzdravit se během cesty.

Pouhý důraz na trauma přehlíží hlubší prapůvodní moudrost, kterou prostředí dělohy nabízí. Děloha je také místem pro hluboké zážitky péče, spojení a sounáležitosti, kde plod prostřednictvím energetických sil a kolísajících vod dělohy přináší svou frekvenci duše nebo modrotisk. BLUEPRINT„Modrotisk vědomí duše plodu“ odkazuje na jedinečnou a individuální esenci duše, kterou si člověk nese s sebou od okamžiku početí. Je to energetický vzor nebo modrotisk, který ovlivňuje jejich vývoj během těhotenství a utváří jejich osobnost, sklony a životní dráhu. Tento blueprint je ovlivňován různými faktory, včetně rodových a karmických vlivů rodinného rodu, a také jedinečnými okolnostmi, které provázely početí a těhotenství dané osoby. Pochopení vědomí duše plodu je důležité, protože může umožnit nahlédnout do hlubšího životního záměru a potenciálu člověka a také poskytnout informace pro léčení případných traumat nebo otisků, které si člověk nese z prenatálního a perinatálního období.

 

 

Poznání ženské moudrosti dělohy a energetických sil, které v ní působí, by mohlo výrazně rozšířit naše chápání vědomí a raného vývoje člověka.

 

Děloha jako portál uzdravení
Toto poselství je určeno všem matkám, které mají pocit, že jejich lůno bylo obviněno, a generacím žen, které ztratily spojení se svým lůnem a prožívají těhotenství s bolestí, úzkostí, depresí a odpojením od duchovního pouta se svým dítětem. Je čas vrátit se domů.

Je to odraz sebeuvědomění, které existuje jako fluidní vibrace a frekvence světla. Jsou to vibrační krajiny, které pro nás skrývají poznání, lekce a léčení.

Podle mého názoru slouží vědomí plodu jako nádoba pro integraci, léčení a uvolňování znalostí předků a duše a prostor dělohy poskytuje nezbytnou nádobu pro zahájení tohoto procesu.

Plodové vědomí hledá nádobu dělohy, aby znovu rozproudilo životní sílu, začalo znovu, přerušilo cykly mezigenerační bolesti, integrovalo nerealizované dary, uzdravilo a rozptýlilo znalosti předků a duše.

ZÁZNAMY ZÁŘÍ

 

17. září přichází zatmění Měsíce v Rybách v podobě silného Superměsíce! Hlavní dějové linie dosahují vrcholu právě nyní, kdy mnozí získají nové zaměstnání, upevní vztahy a začnou se ubírat novými cestami. Tajemná a magická zatmění mají tendenci míchat časové linie a přinášejí vysoce transformační události, které nás přibližují k osudu naší duše.

Více o svém znamení na září : 

https://foreverconscious.com/your-virgo-season-horoscopes-august-september-2024

There's this beautiful quote by Rumi.
it goes. Do you remember how you came into existence?
You may not remember.
because you were a little drunk?
Let me give you a hint.
Let go of your mind, and then be mindful.
Close your ears, and then listen

HOST  16.9. Květa Kolouchová

HOST : Monika Mesároš

pravá a levá, mužská a ženská

https://www.mentem.cz/blog/mozkove-hemisfery/

z prezentace

pranaáma

pinda a pingala sušuma - kniha kundalini

 

https://animamundiherbals.com/blogs/blog/nourish-your-mind-herbs-foods-for-mental-resilience?mc_cid=39181cce41&mc_eid=7266a452f0

 

pojení vajíčka a spermie, které vytváří podstatu vašeho ducha, začíná ve vejcovodu, kde první pomíjivou podobou, kterou na sebe berete, je jediná buňka - malá bublina, která v sobě skrývá váš plán.

 

 

párové orgány čínská medicína. 

 

tanec DNA dvoušroubovice https://www.youtube.com/watch?v=4TFiYapD63c

blueprint